Bunny ||TaeKook||

Part... 4/?

Překvapilo mě, že nás až natolik podceňovali. Nejspíš si mysleli, že jediný schopný tu byl Jeongguk alias Bunny, o kterém doposud nevěděli, jestli doopravdy existoval. Jenže to se šeredně pletli.

V tento okamžik, tam byli hned další čtyři lidé, kteří by je dokázali během mrknutí oka bez zaváhání vyřídit. Což nejspíš začalo docházet i jejich ochrance, protože ti těkali očima mezi všemi přítomnými členy BTS. Neubránil jsem se škodolibému úšklebku. „Myslím, že je na čase doopravdy začít náš meeting, nemyslíte si?"

Sangshik si pomalu sedl zpátky na své místo. Nepřestával mě propalovat pohledem, ale všiml jsem si, jeho nervozity.

„Co po nás chceš?" štěkl po mě po chvíli ticha.

„Vaší spolupráci a loajalitu. Což není málo, já vím, ale doufám, že ji od vás můžu očekávat." mile jsem na ně usmál. Slyšel jsem, jak Sangshik zaskřípal zuby.

„Proč bychom tě měli poslouchat?!" Sangshik snad ani nemrkal, nepřestával mě vraždit pohledem, ani na vteřinu.

„Protože i přes veškeré známé vám chybí peníze a informační zdroje. BTS mají obojí. Netvrdím, že bychom vás nechali je využívat naplno, ale vy budete na naší straně a my na té vaší. Nezní to jako dostatečně dobrý důvod, proč upustit od zbytečné nenávisti k nám?"

„Ne, zabil jsi Propetha, možná ne vlastníma rukama, ale můžeš za to ty! A nedělej, že nevíš, o kom mluvím!"

„Dobře, přiznávám. Je mi dobře známo, koho máš na mysli a jeho smrt pro nás byla prospěšná, ale podle našich zdrojů zemřel kvůli nešťastné náhodě. Dokážu zařídit hodně věcí, ale osud ovládat nedokážu." zvážněl jsem.

„Vážně? A tvůj mazlík za tebou v tom neměl prsty? Tomu se mi nechce věřit." Sangshik byl opravdu něco. Tušil jsem, že to s ním nebude lehké, ale nečekal jsem až takový odpor.

„Bunny se nesmí vydat na misi bez mého povolení. Udělal by to jednou a osobně bych ho zabil." Změnil jsem tón hlasu, což očividně překvapilo všechny v místnosti, i členy BTS. Jediný, kdo nejspíš ani nehnul brvou byl Jeongguk, ale toho jsem nemohl vidět, protože stál za mými zády.

„Nemůžeš sledovat každý jeho krok." řekl Sangshik, když se vzpamatoval.

„V tom se pleteš." neupustil jsem od ledově chladného tónu.

„A i kdyby, doopravdy mi chceš namluvit, že Prophetova smrt byla jen nehoda?" nevěřícně přimhouřil oči.

„Možná ne, ale já, ani nikdo jiný z BTS za jeho úmrtí nemůžeme." odpověděl jsem mu klidně.

Opět nastalo ticho, které přerušil až Hyunwoo. „Co by to pro nás znamenalo, kdybychom se k vám přidali?"

„Znamenalo by to, že byste byli pod naší ochranou, měli možnost získat finanční výpomoc a byly by vám k dispozici naše informační zdroje. To jsou samé výhody, že ano? Ovšem... jsou tu nějaká ale. I kdybyste nám teď slíbili oddanost až za hrob, nikdo vám to neuvěří, takže byste byli jistou dobu pod naší nestálou kontrolou. Jistě chápete proč." Tentokrát převzal slovo Namjoon. Přeci jenom, vysvětlování jsem raději přenechával na něm.

„Proč vlastně chcete spojenectví zrovna s námi?" vyptával se dál Hyunwoo.

„BTS jako společnost dokáže pokrýt neskutečné množství informací, nejen o výhodných lokalitách, ale také lidech a jejich prostředcích. Ale jsou místa, kde si na nás dávají až moc velký pozor, ale na vás ne. Jste malá, ale významná společnost. My bychom vám mohli pomoct váš vliv posílit a rozšířit. Nebudu lhát, děláme to především pro náš profit, ale zároveň i pro váš. Nazval bych to jistou formou symbiózy." Občas jsem zapomínal, jak dobrý byl Namjoon boss. Dokázal přesvědčit prakticky každého, aby se k nám přidal. Živě jsem si pamatoval, jak mluvil se mnou. Nejspíš mu ani nedalo moc velkou práci mě „naverbovat".

„Máme čas na rozmyšlenou? Nechcete toho po nás málo, doufám, že po nás nechcete rozhodnutí hned." Sangshik vypadal daleko klidněji. Zřejmě o naší nabídce začal přemýšlet v jiném světle.

„Jistě, že ne. Máte na to týden. Po týdnu se sejdeme znovu zde. Pokud budete mít jakékoliv dotazy, kontaktuje tady Jina. Popřípadě Agust D vám bude k dispozici, ale... radši vyhledejte Jina." Opět jsem se navrátil k milému úsměvu. „Rád jsem se s vámi setkal. Těším se na vaši odpověď." S tím jsem vstal ze židle a natáhl k nim ruku. Oni můj pohyb zopakovali a oba mi potřásli rukou. Následně se rozloučili i s Namjoonem a Jinem. Yoongi jim odmítl potřást rukou, ale kývl jim na pozdrav.

Hned, jakmile jsem si byl jistý, že jsou pryč otočil jsem se k Yoonginu. „Hlídej je. Chci vědět o každém jejich pohybu."

„Prosím tě, za co mě máš." on se na mě uraženě podíval a vydal se do jeho pracovny. Překvapilo mě, že ho následovali Jimin a Hoseok, ale rozhodl jsem se nechat to plavat.

Nakonec jsem otočil pozornost na Namjoona a Jina. „Tak? Co myslíte?"

„Nevěří nám. Ani trochu." poznamenal Jin.

„Myslím, že je nejvíc znervózňuje Bunny. Pokusí se ho zbavit." dodal Namjoon.

„Mají důvod z něj být nervózní." řekl jsem a zasmál se.

„Připomenu Yoongimu, ať neustále hlídá tvoji vilu. A Bunny by měl nosit masku i vevnitř. Teda jestli u tebe ještě bude bydlet." Jin se podíval směrem, kde stál Jeongguk, ten přikývl na souhlas.

„Jsem rád, že mě nechá aspoň jít samotného na záchod. Věčně ho mám za zadkem!" prohodil jsem a probodl Jeongguka pohledem. Živě jsem viděl, jak se spokojeně křenil.

„Takže... spíte v jedné posteli, nebo vedle tebe celou noc stojí jako hlídací pes?" zeptal se Namjoon. Periferně jsem viděl, jak se Jeonggukovi zatřásla ramena od toho, jak se pokoušel zadusit smích.

„Lehnout si jdeme do stejné postele, ale co dělá, když spím je mi neznámé." odpověděl jsem mu a pokrčil rameny. Namjoon pozvedl obočí a prohlédl si Jeongguka od hlavy až k patě. Poté zakroutil hlavou a položil ruku na Jinovo rameno. 

„No, ale to rozhodně není naše věc. Měli bychom jít dělat něco užitečnějšího než zjišťovat vaše domácí návyky." Hned jakmile to dořekl se vydal ven z konferenční místnosti. Jin se zasmál a beze slova ho následoval. Musel jsem uznat, že měl pravdu. Měl jsem toho na práci spoustu, proto jsem se i já, v závěsu s Jeonggukem samozřejmě, vydal do své pracovny.

Po zbytek dne jsem se věnoval jen obchodní činnosti. Zabralo mi to několik dalších hodin, než jsem vše dokončil. Papírování prostě nemá konce, když jednou začnete! Proto jsme domů přijeli až skoro o půlnoci. Ještě, než jsme dorazili, mě Yoongi informovat, že v okolí budovy nezaznamenal žádnou podezřelou aktivitu, ale i přes to mi doporučil, aby se Jeongguk vyhýbal oknům. Obzvlášť, pokud na sobě neměl masku. Očekával jsem takovou radu, a právě z toho důvodu jsem to Jeonggukovi doporučil už při cestě.

Okamžitě, jakmile se za námi zavřeli vchodové dveře jsem se vydal do koupelny. Měl jsem toho za celý den plné zuby. Potřeboval jsem horkou vanu, se spoustou bublinek a možná gumovými kachničkami. Velice drsňácké, vím, ale kdo by neměl rád bublinkovou koupel?

„Rovnou do vany?" zeptal se Jeongguk, když si sundal masku.

„Přesně tak~! Hodlám tam být aspoň dvě hodiny." prohlásil jsem spokojeně.

„Rozpustíš se." poznamenal pobaveně mladší z nás.

„Možná, ale v tuhle chvíli je mi to jedno."

„Nerozpouštěj se, byla by tě škoda." řekl Jeongguk jakoby nic. S pozvednutým obočím jsem se na něj otočil.

„Jeon Jeongguk-ssi, zdá se mi to nebo se mnou flirtujete?" Všiml jsem si, že mu zčervenaly uši.

„Nevím, o čem mluvíš..." Jeongguk se ke mně otočil zády a šel do obýváku.

Musel jsem se zasmát. Bylo vtipné vědět, kolik lidí se ho bálo a on při tom byl vlastně jen stydlivý vysokoškolák, který se uvrtal do něčeho šíleného. Zakroutil jsem nad tím hlavou a doopravdy se vydal připravit si mou ultra dlouhou koupel.

... to be continued~

PS: Chyby prosím ignorujte, děkuji :33

PPS: Komentáře a hvězdičky mě moc potěší~