Bunny ||TaeKook||

Part... 16/?

Jeongguk těžce oddechoval. Yoongi těkal očima ze mě na nejmladšího z nás. Já, jsem nemohl uvěřit tomu, co se právě stalo. Jeongguk zabil jemu dříve velice blízkou osobu. Jen kvůli mně. Spálil poslední most z jeho minulosti. Bez sebemenšího zaváhání, bez mrknutí oka.

Nikdy před tím jsem si plně neuvědomoval, co jsem pro něj vlastně znamenal, ale v ten okamžik na mě vše dolehlo. Pro Jeongguka jsem byl priorita číslo jedna. Nikdo a nic nestálo přede mnou a on byl schopný udělat vše, jen proto, aby mě ochránil...

Song MinJae's P.O.V

Přišlo mi zvláštní, že se mi Yugyeom celý den neozval. Nejprve jsem očekával informace o poklidném dni. Nic, co by stálo za dřívější oznámení. Normální den v práci. Ovšem, brzy mě vyvedl z omylu vzkaz, který mi předal jeden z mých podřízených. Prakticky nic se na něm nepsalo, pouze adresa. Intuice mi radila okamžitě se tam vydat.

Nasedl jsem do auta a vyrazil. Zmíněné místo se nacházelo autem dobré tři hodiny od Seoulu. Mapa mi ukazovala malou farmu. Zřejmě opuštěnou. Začínaly mě hlodat pocity nejistoty, úzkosti, možná i paranoi. Měl jsem zlé tušení. Nervózně jsem poklepával prsty po volantu. Zbýval už jen kousek cesty. Posledních pár kilometrů mi připadalo jako věčnost.

Konečně jsem tam dorazil. Připravil jsem si pro jistotu zbraň, a až poté vystoupil z auta. Obezřetně jsem postupoval k budově přede mnou. Dveře byly otevřené dokořán. Vešel jsem dovnitř. Uprostřed místnosti stála židle. Někdo na ní seděl, otočený zády ke mně. Namířil jsem na něj pistol.

„Hej! Postav se a dej ruce nad hlavu!" přikázal jsem mu. Nic. Dál nehybně seděl. Zamračil jsem se.

„Slyšíš mě?! Chci vidět tvé ruce!" zvýšil jsem hlas, ale ani tentokrát jsem se nedočkal žádné reakce.

Došla mi trpělivost. Rychlými kroky jsem došel k němu a chytil ho za rameno. Škubl jsem s ním. Zalapal jsem po dechu, když mi došlo, kdo tam seděl. Yugyeom! Pustil jsem ho. Jeho mrtvé tělo dopadlo na zem. Nemusel jsem ani přemýšlet o tom, jak zemřel. Střela přímo doprostřed čela. Překvapeně jsem ustoupil o pár kroků dozadu. Ale obratem jsem se k němu vrátil. Všiml jsem si lístku, jenž měl připevněný ke košili.

„Nehraj si s námi." Nic jiného na něm nestálo. Rozzuřeně jsem ho zmuchlal a zahodil na zem.

Vylovil jsem z kapsy mobil a zavolal na naše oddělení. Někdo musel přijet pro mrtvého a prohledat místo kvůli důkazům. Odjel jsem hned, jakmile přijeli. Nehodlal jsem dál ztrácet čas. BTS zabili dalšího z mých lidí, což pro mě znamenalo vyhlášení války. Můj jediný cíl byl zařídit, aby pykali. Za všechny životy, které zmařily. Za zločiny, které spáchaly. Za lži, které hlásaly do světa. Stručně a jasně za vše, co kdy udělali...

... to be continued~

PS: Chyby prosím ignorujte, děkuji :33

PPS: Komentáře a hvězdičky mě moc potěší~

Hello, my sweethearts~!

Tento díl je... trošku speciální. Je podstatně kratší, než normální díly, ale prosím věřte mi, že to má svůj účel. Ten Vám ale samozřejmě nemohu prozradit~! 

Mohu Vám jen slíbit, že mám jisté plány, velké plány, a už teď se těším, až budu psát další pokračování tohoto příběhu!

- Vaše Kim Hagumi