Bunny ||TaeKook||

Part... 5/?

„Rovnou do vany?" zeptal se Jeongguk, když si sundal masku.

„Přesně tak~! Hodlám tam být aspoň dvě hodiny." prohlásil jsem spokojeně.

„Rozpustíš se." poznamenal pobaveně mladší z nás.

„Možná, ale v tuhle chvíli je mi to jedno."

„Nerozpouštěj se, byla by tě škoda." řekl Jeongguk jakoby nic. S pozvednutým obočím jsem se na něj otočil.

„Jeon Jeongguk-ssi, zdá se mi to nebo se mnou flirtujete?" Všiml jsem si, že mu zčervenaly uši.

„Nevím, o čem mluvíš..." Jeongguk se ke mně otočil zády a šel do obýváku.

Musel jsem se zasmát. Bylo vtipné vědět, kolik lidí se ho bálo a on při tom byl vlastně jen stydlivý vysokoškolák, který se uvrtal do něčeho šíleného. Zakroutil jsem nad tím hlavou a doopravdy se vydal připravit si mou ultra dlouhou koupel.

Bunny's P.O.V

Taehyung si nedělal legraci. Uběhly dvě hodiny a on byl stále zavřený v koupelně. Začal jsem se o něj bát, proto jsem se rozhodl zkontrolovat ho.

„Hyung?... Hyung?!... Tae?!" volal jsem na něj a zároveň klepal na dveře. Neodpovídal, což mě vyděsilo. Prudce jsem otevřel dveře.

„NELEZ SEM!!" zakřičel a hodil po mě láhev šampónu.

„TAK MI ODPOVÍDEJ, KDYŽ NA TEBE VOLÁM!!"

„Ty jsi volal?" zeptal se zmateně.

„Jo! Já i klepal! Víš vůbec, jak jsi mě vystrašil?! Myslel jsem, že se ti něco stalo a ty tu mezitím jen dřepíš ve vaně a děláš si plnovous z bublin!!" Nechtěl jsem ho peskovat, ale nemohl jsem si pomoct. Taehyung si pomalu sundal pěnu z obličeje. Nahrnul si hromádku bublin na dlaně a natáhl je směrem ke mně.

„Chceš taky?" Musím uznat, touhle otázkou mě překvapil. Především tím, jak nevinně zněl a vypadal.

„Um, ne, nech si to. Jen... už vylez. Nebo se vážně rozpustíš. Máš 5 minut, pak tě vytáhnu z vany sám!"

„Rozkaz!" Taehyung zasalutoval. Protočil jsem nad tím očima v sloup, vyšel ven z koupelny a zavřel za sebou dveře.

Čekal jsem na něj za dveřmi a odpočítával vteřiny. Když Taehyung opustil koupelnu, zbývala mu ještě přibližně minuta.

„Vidíš! Nerozpustil jsem se!" prohlásil spokojeně.

„To máš taky jediné štěstí." řekl jsem mu a vydal se směrem k naší momentálně společné ložnici.

Já osobně jsem chtěl spát v pokoji blízko toho Taehyungova, jenže to Taehyung okamžitě zamítl. Protože když už jsem u něj přechodně bydlel, stal se ze mě automaticky jeho živý, objímací polštářek. Nestěžoval jsem si. Popravdě řečeno, nejlíp jsem se cítil, když jsme seděli na posteli a hráli hry, popřípadě koukali na filmy s Taehyungem schouleným v mém náručí.

„Děje se něco?" Taehyung se na mě podíval s ustaraným pohledem. Nejspíš jsem se ztratil v toku myšlenek a začal se mračit.

„Ne, neděje. Jen jsem přemýšlel."

„O té dohodě?" zeptal se.

„Taky... přemýšlel jsem, tak nějak o všem." přiznal jsem se.

„Aha~... k jakému jsi došel závěru?" vyptával se dál, když se uvelebil na posteli.

„Že tě nejspíš zamknu doma a donutím Hoseoka nebo Jimina, aby nám sem vozili jídlo, které uvaří Jin." sdělil jsem mu můj dokonalý plán.