Bunny ||TaeKook||

Part... 23/23

„Tady končíš!" zavrčel jsem na něj. Pěstmi jsem se pustil do demolování jeho obličeje. Prakticky jsem necítil, když mě několikrát za sebou praštil. Nic mě nemohlo zastavit, ani bolest. Viděl jsem rudě a mlátil ho hlava nehlava. Netrvalo dlouho, než se přestal bránit.

„Monstrum..." zašeptal ještě, než ztratil vědomí. Má pěst zůstala viset ve vzduchu. Zatnul jsem zuby a vstal. Došel jsem si pro svou zbraň a vrátil se k němu.

„To je za Taehyunga." odjistil jsem pojistku a střelil ho přímo do hlavy.

Konečně jsem se rozhlédl po okolí. Lidé vše nahrávali na své telefony. Viděli, co se stalo, a hlavně naše obličeje. Sice jsem ho vyřídil rychle, ale i tak už nebylo cesty zpět. Napáchali jsme až moc škody. Já i Taehyung jsme museli zmizet ze země...

Rozběhl jsem se zpět k autu. Hoseok mezitím pravděpodobně zavolal Jinovi, neboť se zrovna přiřítil s jeho autem. Vyskočil z něj ven a pospíchal k Taehyungovi, mně věnoval pouze rychlý pohled, jinak se plně věnoval zraněnému před ním.

„Musí do nemocnice, zastavil jsem krvácení a zajistil, aby se mu dovnitř nedostal vzduch, víc bohužel nesvedu." prohlásil Jin. Přikývl jsem. Jakmile od něj nejstarší z nás odstoupil, vzal jsem Taehyunga do náruče a naložil do ho auta. Spolu s Hoseokem jsme nastoupili a Jin se poté bleskurychle rozjel směrem do nemocnice.

Jet do normálního špitálu znamenalo obrovský risk. Policie po nás stoprocentně vyhlásila pátrání. Vyrazili jsme tedy do jedné ze soukromých, se kterými měl Namjoon smlouvu o mlčenlivosti. Platil jim dost peněz, proto se dalo jejímu personálu důvěřovat.

Taehyunga přijali okamžitě a prioritně ho odvezli na sál. Seděli jsme v čekárně a netrpělivě vyčkávali na příchod lékaře. Objevil se za necelé dvě hodiny.

Vyšvihl jsem se na nohy: „Jak je mu?"

„Je stabilizovaný. Kulka letěla rovně, zasáhla střeva, naštěstí se vyhnula žaludku a důležitým tepnám. Navíc se mu do břišní dutiny nedostalo větší množství vzduchu. Momentálně je nejdůležitější zamezit infekci." osvětlil nám situaci.

„Uzdraví se? Neodnese si následky?" vyptával se Hoseok.

„Předpokládáme, že se plně zotaví. Pokud nenastanou komplikace, tak se obejde bez trvalých následků. Tedy, až na jizvu. Další informace vám, případně sdělí sestra. Pokud mě omluvíte, musím za dalšími pacienty." doktor se uklonil a odešel.

Oddechl jsem si. Taehyung ještě neměl úplně vyhráno, ovšem z nejhoršího byl venku. Znovu jsem se posadil na židli.

„Jeongguk-ah?" promluvil na mě Jin. Překvapeně jsem se na něj podíval.

„Jak dlouho víš, kdo jsem?" zajímalo mě.

„Celou dobu. Což teď neřeš, daleko důležitější je předat ti vzkaz od Yoongiho. Zničil veškeré důkazy a připravil vše, co jsi po něm žádal. Dokonce i letadlo, kde nechal potřebné věci. Poletí s vámi i lékařský tým." oznámil mi Jin.

„Rozhodně neztrácel čas. Kdy letíme?" zeptal jsem se.

„Při nejlepším dnes v noci. Je to nebezpečné, ale pořád lepší, než aby vás chytili. Poraď se s doktory, jestli Taehyung zvládne takovou cestu."

„Počkej! Co se děje?! Jaké letadlo? Kam poletí?" Hoseok na nás nechápavě zíral.

„Na soukromý ostrov na Havaji. Nemůžeme tady zůstat. Policie zná moji totožnost a teď už ví i o propojení s Taehyungem. Oba by nás zatkli." odpověděl jsem mu.