Bunny ||TaeKook||

Part... 22/?

Nastěhoval jsem se k Yoongimu. Několik měsíců jsem se neodvážil opustit jeho byt, natož znovu začít chodit do školy. Obzvlášť kvůli nepředvídatelným záchvatům paniky. Naštěstí mi Yoongi pomáhal, jak jen to šlo. Dozvěděl jsem se od něj dokonce i důvod, proč tenkrát otec přestal pít.

Mamce došla trpělivost. Přinutila ho k následování jejích pravidel. Hlavní podmínkou bylo tvářit se jako šťastná rodina. Otec věděl, že mohla zničit celý jeho život, proto přijal a snažil se chovat jako příkladný otec. Ona požadovala pouze moje štěstí. Nic víc, a on v tom bohužel hrál velkou roli.

Později, když jsem konečně překonal panickou hrůzu z venkovního světa, mě Yoongi seznámil s Namjoonem a položil tak základy pro mou budoucnost ve společnosti zvané BTS a budoucnost, ve které je Jeongguk po mém boku. I když jinak, než jsem si přál...

~End of the flashback~

Strašlivě nerad jsem vzpomínal na svou minulost. Moji rodiče si nezasloužili takový osud. Mamka se určitě zapletla do věcí, o nichž jsem nic nevěděl. Dost možná nelegálních. I tak jsem z duše nenáviděl lidi, kteří ji a otce zavraždili.

Pokračoval bych ve vnitřním monologu, ale do mé kanceláře vstoupil Jin. Znaveně se svalil do křesla.

„Hotovo?" dotázal se Namjoon.

„Yoongi ještě prohledává databáze, online archivy a bůh ví, co ještě. Ovšem, moji pomoc už nepotřebuje." osvětlil nám situaci Jin.

„Máte někdo návrh dalšího postupu? Mě napadá jen najít a zabít Minjaeho." tázavým pohledem jsem přejel přes všechny přítomné.

„Proč ho hledat, on si nás najde. Nám stačí jenom se na něj připravit." pronesl jakoby nic Jeongguk. Chtěl jsem mu vynadat, jenže Jin už vlastně slyšel jeho hlas.

„Pravda. Neukáže se, dokud nebude plně připravený zaútočit." přitakal Namjoon.

„Což podle všeho je. Během chvilky dokázala jeho skupina zničit obrněný transport." přidal jsem svůj názor do konverzace.

„Tady nejsme v bezpečí. Neodjedeme radši do tajných skrýší?" zeptal se Jin.

„Otázka je, jestli tam je pořád bezpečno." Namjoon se zamračil.

„Pánové, došel jsem k tomuto závěru. Ať se stane, co se stane, nijak tomu nezabráníme. Jak řekl Bunny, útok Minjaeho a jeho skupiny je nevyhnutelný. Zbytečně si nemusíme namáhat mozky. Dnes už nic nevyřešíme. Líp uděláme, když vyrazíme domů a pořádně si odpočineme." s tím jsem se zvedl ze židle a protáhl se.

„Ty jsi vážně šílenec." Namjoon nade mnou nevěřícně zakroutil hlavou.

Spokojeně jsem se na něj zazubil. „Žádná novinka~!"

„Souhlasím s Taehyungiem. Pojďme se až po zuby ozbrojit a vydat se domů." Jin se rovněž postavil, Namjoon nakonec také. Navzájem jsme na sebe všichni přikývli. Namjoon a Jin potom odešli z mé pracovny.

Jeongguk si došel pro zbraně do jedné z Yoongiho zbrojnic uvnitř budovy BTS. Na obě nohy si připevnil pouzdro na pistoli a v ruce držel jeho oblíbenou AK-47. Mě přinesl CZ Scorpion EVO 3 S1. Po cestě do garáže se k nám připojil Hoseok. Dohodli jsme se, že Jimin půjde s Jinem a Namjoonem a Hoseok pojede s námi. Yoongi zůstal na místě a pokračoval v práci.

Neváhali jsme a nasedli do auta. Najednou mě zaplavila vlna nervozity. Zmocnil se mě špatný pocit, tušil jsem, že se něco stane a jakmile jsme opustili budovu, ještě se to zhoršilo. Jeongguk si zřejmě všiml, jak jsem upřeně sledoval naše okolí, protože mě chytil za ruku a stiskl ji. Otočil jsem se na něj a věnoval mu úsměv. Propletl jsem naše prsty a pokusil se uklidnit.