Bunny ||TaeKook||

Part... 14/?

Nevadilo mi žít dva životy. Dokázal jsem si na to zvyknout. Přeci jenom, vše jsem dělal pro Taehyunga. Na světe existovalo jen velmi málo věcí, které bych pro něj neobětoval. Vlastně takové se ani nenašly.

A čím delší dobu jsem s ním trávil, tím míň jsem se před ním dokázal ovládat. Chtěl jsem si ho přivlastnil. Aby byl jen můj, ovšem to nebylo možné... Nebo, ano?

***

Zabouchly se za mnou dveře mého druhého bytu. Vzal jsem do ruky mobil, okamžitě, jak jsem si byl jistý, že mě nikdo nesledoval. Vytočil jsem Yoongiho číslo. Hovor přijal hned.

„Co si zjistil?"

„Je v tom zapletená policie a tajná služba. Hyung, vím i kdo je krysa." rychle jsem vyklopil základní informace.

„Kdo?" Po zádech mi proběhl mráz z tónu jeho hlasu.

„Yugyeom..." zašeptal jsem. Stále jsem tomu nemohl uvěřit. Proč zrovna on?!

„Yugyeom? Jako Kim Yugyeom?"

„Jo... přesně ten, kterého jsem vám doporučil vzít!" Pěstí jsem praštil do zdi, byl jsem na sebe naštvaný.

„Jeongguk-ah... Není to tvoje chyba. Nemohl jsi nic tušit. Ale musím tě požádat o jednu věc." 

„Hyung, klidně se ho zbavím já sám. Taehyung je pro mě daleko důležitější než cokoliv a kdokoliv na světě. Vzdal jsem se kvůli němu všeho. Yugyeom bude jen další spálený most." řekl jsem bez emocí v hlase.

„Ne, udělám to já. Ty se do toho nepleť. Vrátíš se tam ještě?" zeptal se. Pro mě to znamenalo konec diskuze o Yugyeomovi. Yoongi se rozhodl a já se s ním odmítal hádat.

„Nevím. Nechce se mi. Stejně bych měl všem vyložit, co jsem zjistil. Navíc jestli zabiješ jejich nasazenou krysu, dojde jim, že jste mě nasadili jako zvěda. I když má Song Minjae, velitel mise, zatemněný mozek, mohl by přijít na spojitost."

„Song Minjae říkáš? Jeho jméno mi zní povědomě. Proklepnu ho."

„Je to velitel tajné služby, nebo tak se mi aspoň představil. Možná je to nahrané divadýlko. Bohužel nemám víc jmen. Nevěřil mi." varoval jsem ho pro jistotu.

„Uvidím, co všechno najdu." Slyšel jsem, jak psal na klávesnici. Rozhodně neztrácel čas.

„Hyung, mám se tam vrátit?" dotázal jsem se pro jistotu.

„Zavolej Taehyungovi. Já ti rozkazy nedávám. Stejně nás neposloucháš, když ti něco říkáme. Včetně Namjoona!" napomínal mě jako malé, neposlušné dítě.

„Teď se tak stalo po dlouhé době!" poznamenal jsem pobaveně.

„Je jedno, po jak dlouhé době se to stalo. Tvoje starost o Taehyunga tě stejně jednou bude stát život."

„Pokud tím zachráním jeho, tak je mi to jedno."

Yoongi se z ničeho nic začal smát. „A ty! Mu vyčítáš, že se po hlavě vrhá do nebezpečí?! Ty jsi dvakrát tak horší! Bože můj, vy dva jste se vážně hledali, až jste se našli." nelíbil se mi jeho sarkastický tón. Pak mi, ale došla jedna věc.

„Ty's nás poslouchal?"

„Když jste jeli autem. Namjoonův příkaz. Mimochodem, jsi docela pokrytec, víš o tom?"

„Můj a jeho život jsou něco jiného." zabrblal jsem si pod neexistujícími fousky.

„Pro Taehyunga ne. Přemýšlej o tom. Ale napřed mu zavolej. Musím končit, čeká mě práce." Nenechal mě ani odpovědět, prostě zavěsil. Protočil jsem nad ním oči v sloup.