Bunny ||TaeKook||

Part... 10/?

Hned, jakmile jsme se oba osušili a převlékli do pyžam, mě Jeongguk odnesl do naší společné ložnice. Uložil mě do postele a opatrně zachumlal do peřin.

„Všechno v pohodě? Nebolí tě něco? Nechceš prášek?" zavalil mě otázkami.

„Chci jenom, aby sis lehl ke mně, já tě mohl obejmout a jít konečně spát!"

„Oh... dobře." Jeongguk už neváhal, lehl si čelem ke mně a přitáhl si mě do objetí. Přitulil jsem se k němu, co nejblíž to šlo, on mě začal hladit po zádech a potichu zpívat. Musel jsem se usmát.

„Proč musím milovat takové pako, jako jsi ty..." vypadlo ze mě před tím, než jsem usnul.

„Nevím, ale já tě miluju, daleko víc, než bys kdy mohl ty mě..." Slyšel jsem hlas jakoby z velké dálky. Blaženě jsem se usmál, a ještě víc se natiskl na osobu, které ten hlas patřil.

Další den ráno jsem se probudil, překvapivě, až jako druhý. Jeongguk byl obyčejně velký spáč, opravdu. Fungovaly na něj jen dvě věci. Jídlo a štípání do bradavek, což mi poradil Jin. Ovšem tentokrát jsem spal déle já.

Vzbudil jsem se ve velice zajímavé poloze. Ležel jsem napůl rozvalený přes Jeonggukovo hruď a břicho, napříč. Takže zdravou ruku jsem měl nataženou za hranice jeho levého boku a nohy mi vysely dolů z postele. Zmateně jsem se na něj podíval.

„Já ne, to ty sám. Já se od probuzení prakticky nepohnul." řekl mi, jako kdyby mi četl myšlenky.

„Asi divoké sny." poznamenal jsem pobaveně a pokusil se sednout si. Bez opory jedné ruky to bylo těžší, než se zdálo. Jeongguk se mi chvíli smál, ale nakonec mi pomohl.

„Asi už s tebou nechci spát v jedné posteli..." Jeongguk se na mě z ničeho nic zamračil.

„Proč? Co zase máš?!" našpulil jsem se na něj.

„Napřed si mě kopl do boku, pohoda, ale vrážet pěstí do patřičných míst jsi mi nemusel!"

„Hups?" omluvně jsem se na něj usmál. Jeongguk protočil oči v sloup a uraženě si odfrknul.

„A mluvil jsi ze spaní, jen tak mimochodem." podotkl.

„Co hezkého jsem ti vyprávěl?" zeptal jsem se zvědavě.

„Mám strach! Mám strach! Ne, ne! Bojím se!... Jen tohle. Pořád dokola. Zkoušel jsem tě vzbudit, ale nešlo to. Vydržel si to opakovat asi tři čtvrtě hodiny." Jeongguk zvážněl, jeho pohled se mi ani trochu nelíbil.

„Na mou obranu... ne každý den tě unesou a pokusí se tě zabít."

„Pravda, ale tobě se to poslední dobou stává častěji a častěji."

„Proto mám mého Bunnyho! Aby mě našel a potom zachránil!" s tím jsem se zvedl z postele, dal mu pusu na tvář a chtěl jít do koupelny, ale Jeongguk mě chytil za zápěstí. Zastavil jsem se a otočil se opět čelem k němu.

„Jak dlouho chceš v tomhle pokračovat? Do té doby, než tě nestihnu najít? Do té doby, než tě zmrzačí tak, až se nebudeš moct ani hnout? Do té doby, než z tebe udělají takovou fašírku, že nenajdeme ani tvoje tělo?!" mladší z nás postupně zvyšoval hlas, nekřičel, prozatím, ale i tak jsem sebou nechtíc, při jeho poslední větě, škubl. Ale tomu dopomohl především pohled, jenž mi věnoval.

„Ggukie, je to moje práce. Nese jistá rizika, ale BTS mi za všechno stojí..." hlas se mi třásl, ale pokoušel jsem se znít klidně.

„A JÁ TI DO PRDELE NESTOJÍM ZA TO, ABYS ZŮSTAL NAŽIVU?! ŘÍKÁŠ, JAK MĚ MILUJEŠ, ALE JE TI ÚPLNĚ JEDNO, CO SE S TEBOU STANE! PROTO S TEBOU NEMŮŽU BÝT A JEŠTĚ VÍC SE CITOVĚ VÁZAT!" Zrychleně dýchal, z očí mu prakticky šlehaly plameny. Alespoň do té doby, než si promnul kořen nosu a zhluboka se nadechl. Já se nezmohl ke slovu. Jeongguk se odmlčel, než pokračoval. „Hyung, já... nechtěl jsem na tebe křičet, promiň, jen... Dostal si panický záchvat, měl si noční můru, jsi zraněný, a i naše problémy neskončili, jen protože jsme zabili ty dva. Ani netušíš, jak moc se o tebe bojím. Nemůžu tě ztratit."

Cítil jsem, jak se mi do očí draly slzy. Netušil jsem, co mu na to říct. Hlavně, jakmile jsem se mu podíval do očí. Zračila se v nich bolest a já nesnášel, když byl někdo z mých blízkých citově na dně a Jeongguk trpěl především kvůli mně.

Pomalu jsem si mu sedl na klín a objal ho, jak jen to jednou rukou šlo. „Neomlouvej se. Popravdě se divím, že ti neruply nervy dřív. Nemůžu ti slíbit, že se mi nic nestane, ale pokusím se nevrhat se bezhlavě do nebezpečí, dobře?" navrhl jsem mu a následně se mu víc schoulil v náručí.

Jeongguk se už už nadechoval, aby mi něco odpověděl, když v tom mi zazvonil mobil. Natáhl jsem se pro zvonící přístroj a přijal hovor.

„Namjoonie-hyung~!" ozval jsem se s předstíranou radostí, rozhodně jsem neměl dobrou náladu, což on nemusel vědět.

„Tae, slyším, že si se dobře vyspal." slyšel jsem, jak si uchechtl.

„Dá se říct, ale proč voláš? Děje se něco?"

„Neděje, jen, už jsou skoro dvě hodiny odpoledne a ty s Bunnym nikde."

„Ony už jsou skoro dvě hodiny?! To jsem spal tak dlouho?!" nevěřícně jsem se podíval na hodiny na mobilu. Opravdu bylo 13:48.

„Nechtěl jsem tě budit." špitnul mladší z nás. Přikývl jsem.

„Hyung! Jen na sebe něco hodíme a vyrážíme!" řekl jsem a rychle slezl z Jeonggukova klína.

„Pošlu k vám auto."

„Radši pojedeme vlastním. Minule to moc nedopadlo... Jeo-... Bunny má auto v garáži." zarazil jsem se, když jsem skoro řekl Jeonggukovo pravé jméno.

Namjoon chvíli neodpovídal. „Dobře, ale... dávejte si pozor. Uvidíme se u mě v kanceláři." Ani nečekal na odpověď, prostě zavěsil.

Oba dva jsme se rychle převlékli. Vlastně, Jeongguk se oblékl a pak pomohl mě. Celé mé tělo bylo úplně ztuhlé, nejspíš i kvůli poloze, ve které jsem spal. Poté už zbývalo jen nasednout do auta a odjet. Jeongguk si samozřejmě nezapomněl masku a rukavice.

Napřed mezi námi panovalo ticho. Narušil ho až Jeongguk. „Doufám, že dodržíš své slovo."

„Myslíš, co jsem řekl doma? O nebezpečí?" ujistil jsem se.

„Přesně to... vážně o tebe nechci přijít." Jeongguk se na mě rychle podíval, než opět odvrátil pozornost na silnici ubíhající před námi.

„Pokusím se, ale trochu mi k tomu chybí motivace. Přece jenom, odmítl jsi mě." prohlásil jsem a uraženě se k němu napůl otočil zády. Jeongguk si povzdechl.

„Co po mě vlastně chceš?" zeptal se.

Obrátil jsem se k němu čelem: „Jen jednu věc... abys nám dal šanci!"

... to be continued~

PS: Chyby prosím ignorujte, děkuji :33

PPS: Komentáře a hvězdičky mě moc potěší~

PPPS: Moc Vám děkuji za 1K přečtení! *-* Moc to pro mě znamená~ :33