Nenávist předchází lásce [I. díl Dramione trilogie] ✓

1. Odjezd do Bradavic

Bylo časně z rána, když se Hermiona probudila. Za okny se už rozednívalo, a tak se posadila na postel a protáhla se. Na vedlejší posteli ještě spokojeně oddychovala Ginny a vypadalo to, že má ještě půlnoc. Nacházela se v Doupěti. S Harrym tady už pár dní byli, aby si společně s Ginny a Ronem užili poslední dny prázdnin, než odjedou zpátky do Bradavic. Hermiona se už těšila na všechny své spolužáky a i na vyučování, proto asi nemohla dospat. Navíc, tenhle rok je zase prefektkou nebelvírské koleje, společně (k jejímu velkému údivu) s Ronem. Upřímně si totiž myslela, že dají tuhle funkci někomu jinému. Každopádně, dnes byl den odjezdu, a tak všichni vstávali poměrně brzo. Nebo aspoň by měli.

Vstala, oblékla se a zamířila do koupelny. Po několika minutách marného pokusu o zkrocení svých kudrnatých vlasů to vzdala a šla raději probudit Ginny, ať mají dostatek času sbalit si všechny věci. I když, nebyla by to Hermiona, kdyby už všechny věci neměla několik dní sbalené.

Rudovláska se s menším zaklením posadila na postel po tom, co ji Hermiona nehezky probudila. Byla nevyspaná, neboť předešlou noc šla spát pozdě, povídali si totiž s Harrym dlouho do noci v obývacím pokoji.

„Ty vypadáš.“ Zasmála se Hermiona, když pohlédla na svou kamarádku, která měla pod očima tmavé kruhy velikosti pingpongového míčku.

„Nech toho, Hermiono. Je na mě moc brzo!“ odpověděla na narážku Ginny. „Mimochodem, taky nevypadáš nejlíp,“ dodala a rukama názorně předváděla Hermioninu hřívu.

Ta se zasmála. „Pojď, půjdeme dolů,“ vyzvala ji s úsměvem na rtech. „Samozřejmě až po tom, co navštívíš koupelnu,“ dodala a Ginny po ní střelila nasupeným pohledem.

Hermiona sešla po schodech o patro níž a zaklepala na dveře Ronova pokoje. Jelikož neslyšela žádnou odezvu, vešla dovnitř a jak předpokládala, oba její kamarádi pořád ještě spali. Přešla k oknu a prudce odrhnula závěsy zároveň s hlasitým zvoláním: „Vstávat!“, a protože byl Ronův pokoj směrován k východu, místnost se zavalila slunečními paprsky, což jak Harryho, tak Rona probudilo.

„Co to děláš, Hermiono?“ zabručel rudovlasý chlapec a hlavu si schoval pod peřinu. Harry se jen přetočil na druhý bok a snažil se svou kamarádku a ostré paprsky slunce ignorovat.

„Dělejte, kluci. Jinak to nestihneme,“ naléhala Hermiona, když odcházela z pokoje.

Zamířila po schodech dolů, odkud se už linula vůně čerstvé kávy a míchaných vajíček, která připravovala Ronova matka. Když došla do kuchyně, popřála krásné ráno paní Weasleyové, která stála u kuchyňské linky a také panu Weasleymu, jenž seděl u stolu a listoval Denním věštcem. Přisedla si k němu.

„Ostatní jsou taky vzhůru?“ zeptala se paní Weasleyová a podávala Hermioně snídani.

„Ano, vzbudila jsem je,“ odpověděla a pustila se do jídla.

„Píšou tady o Malfoyovi,“ pronesl pan Weasley během čtení a napil se kávy, „myslím, že Lucius se z toho všeho vyseká jako obvykle,“ povzdechl si a pohlédl na svou manželku, která se na něho ustaraně podívala.

Při zmínce o Luciusi Malfoyovi se Hermiona neubránila myšlence na Draca, věčného rivala Harryho a jejich nepřítele. Boj mezi nimi trval už několik let. Jedině vidina toho, že bude muset zase celý rok čelit jeho debilním poznámkám a nadávkám na její původ, jí trošku znepříjemnila dnešní ráno.

Postupně dolů do kuchyně dorazili všichni. Nasnídali se, zkontrolovali všechny sbalené věci a společně odjeli na nádraží King's Cross, aby se po prázdninách vrátili do školy.