Nenávist předchází lásce [I. díl Dramione trilogie] ✓

31. Sami proti všem

„Děláš si srandu?!“ vyštěkla Hermiona směrem k Dracovi, když spolu stáli v jedné ze zapadlých chodeb hradu.

„Ne,“ odsekl Draco. „Vydírá mě, chce to říct všem ve Zmijozelu, aby mě potopil.“

Hermiona s nečitelným výrazem ve tváři zírala kamsi před sebe a zarytě mlčela.

„Jakmile se to dostane ke smrtijedům a k Voldemortovi...“ pokračoval Draco, ale Hermiona ho vztyčeným ukazováčkem umlčela.

„Nedostane!“ řekla rozhodně. „Udělej něco, jsi přece Malfoy!“

Draco se ušklíbl. „Obávám se, že v téhle situaci mi to zrovna moc nepomůže, Hermiono.“

Dívka si povzdechla a zoufale se na něho podívala. „Nedovolím to,“ ujistila ho.

Draco se při pohledu na ni, jak v hlavě intenzivně vymýšlí plán, jak zneškodnit Zabiniho, musel usmát.

„Napadá tě snad něco?“ zeptal se, ačkoliv si byl jistý, že žádný pořádný plán nemá.

Hermiona však neodpověděla a dál urputně přemýšlela a Draco ji zaujatě sledoval. Líbil se mu pohled na svou vyvolenou, která se snaží oba dva jakýmkoliv způsobem zachránit.

„Zdá se, že nový rok nezačne moc vesele,“ pronesl po chvíli s ironickým úšklebkem a Hermiona ho spražila pohledem.

Najednou se jí však na tváři objevil široký úsměv a oči se jí rozzářily tak, až to Draca nepatrně vyděsilo.

„Imperius!“ zašeptala a významně na něho pohlédla.

Draco nazvedl obočí. „To myslíš vážně?“ zeptal se s neskrývaným údivem.

„Napadá tě snad něco lepšího?“ odpověděla otázkou a Draco musel uznat, že nic jiného v rukávu nemá. „Aspoň na nějakou dobu, než přijdeme na lepší plán,“ dodala a zdálo se, že už je přesvědčena.

Chvíli mlčel a sledoval ji. „Kdy jsi přešla na temnou stranu?“ zeptal se s pobaveným úšklebkem a Hermiona svraštila obočí.

„Zřejmě v Komnatě nejvyšší potřeby,“ odpověděla a snažila se znít naprosto nezaujatě.

Na Dracově tváři se objevil jeden z jeho povýšených a hrdých úsměvů. „Zřejmě jsem odvedl skvělou práci,“ pronesl sebejistě.

„Mohlo to být lepší, Malfoyi,“ odsekla s ledovým klidem a úšklebkem ve tváři.

Draco ji v rychlosti blesku a s určitou dávkou surovosti přitiskl ke studené zdi a zblízka jí pohlédl do očí.

„Nezněla jsi zrovna nespokojeně,“ zašeptal a jeho rty se teď skoro dotýkaly těch jejích.

Hermionin dech se zrychlil a v břiše jí létalo snad celé hejno motýlků. Tak moc po něm toužila...

„Pojď do knihovny,“ hlesla skoro neslyšně a Draco se pousmál.

Zaskočila sama sebe. Jak pošetile se to chová? 

„Vydrž, Grangerová,“ vyzval ji šeptem a vášnivě ji políbil.

Líbila se mu tahle verze Hermiony. Pro okolí byla stále tou poslušnou Nebelvírskou prefektkou, dodržující snad všechna pravidla a vždy naprosto bezchybnou studentkou a v jeho přítomnosti dokázala vypustit svou divokou stránku - jenom pro něho.

Hermiona ho od sebe odtáhla. „Vážně? Už podruhé?“ zeptala se trochu uraženě a Draco se pousmál.

Došlo mu, na co naráží - dvakrát ji už odmítl.