Nenávist předchází lásce [I. díl Dramione trilogie] ✓

4. Ronova pěst

Bylo před večeří a Hermiona seděla ve společenské místnosti v křesle u krbu a dívala se do ohně. Hlavu měla plnou myšlenek. Bylo to pro ni něco nového a nedávalo to žádný smysl.

Jak se jí Malfoy, ten vybledlý arogantní blbec, mohl dostat do hlavy?! Posledních pár dní nad ním musela dost často přemýšlet, ale byla přesvědčena, že to je jen a pouze proto, že ji poslední dobou nenadává do mudlovských šmejdek při každé možné příležitosti, jako tomu bylo vždycky. Nikdy nepromarnil ani jednu vhodnou chvíli, aby se před svými zmijozelskými kamarády nepředváděl a neztrapnil ji přede všemi. Teď tomu však bylo jinak. Často na ni jen pohlédl svým pronikavým zrakem a nechal ji tak. Bez jediné urážky. To jí připadalo zvláštní. Podle Harryho teorie, že je Malfoy smrtijed, by měl právě naopak ještě v urážení přitvrdit, ne? Tohle byl ten důvod, proč na něj pořád myslela. Aspoň o tom sama sebe přesvědčovala.

I když nemohla popřít, že se jí jistým způsobem ten nový Malfoy docela zamlouval. Nemohla také popřít to, že tento rok vypadá opravdu dobře. Na první pohled už nevypadal jako ten malý rozmazlený fracek, ale naopak. Líbil se jí, to musela sama uznat, i když ho bytostně nemohla vystát. Přece jen, když ho potkávala na chodbách s Pansy, jak se na něho věší, pociťovala zvláštní pocit.

Z přemýšlení ji vyrušil Ron, který se posadil vedle ní. „Za chvíli máme schůzku prefektů,“ řekl otráveně.

Hermiona už před rokem nedokázala pochopit, proč dostal funkci prefekta právě Ron, který jakousi zodpovědnost viděl jen z vlaku, a nedokázala pochopit ani to, že si tuto funkci udržel. Na druhou stranu byla však ráda, že na jejich nudné schůzky může chodit s ní.

„Já vím, měli bychom vyrazit,“ řekla, zvedla se z křesla a společně vyšli z nebelvírské společenské místnosti ven na chodbu

Schůzka se konala v kabinetě profesorky McGonagallové, hlavy jejich koleje. Když vešli dovnitř, byli tam už všichni. K Hermionině překvapení i Malfoy se Zabinim, kteří obvykle chodili mezi posledními. Věnoval jí krátký pohled. Záměrně si sedla tak, aby na něj měla co nejmenší výhled a nerozptylovala se.

„Jsem ráda, že jste všichni dorazili tak brzy,“ začala mluvit profesorka McGonagallová, „učitelský sbor, společně s ředitelem, se dohodl, že letos uspořádáme školní ples k zahájení nového roku,“ dodala a všichni v místnosti zajásali. Potěšilo je to. „Domníváme se, že v těchto časech se menší rozptýlení hodí.“ Většina prefektů souhlasně přikývla. „Jelikož jste prefekti, budete mít na starost pomáhat primusům s ohlídáním kázně na plese, aby zábava nesměřovala tam, kam by neměla.“ Přejela očima po všech v místnosti a usmála se.

„To znamená, že účast prefektů je povinná?“ zeptala se Hermiona a oči všech přítomných se na ni upřely. Nejvíc překvapeně vypadal Ron.

„Ano, slečno Grangerová, účast je povinná,“ odpověděla profesorka. „Máte s tím snad nějaký problém?“

„Jistě, že ne,“ odpověděla Hermiona, opřela se do židle a dál mlčky poslouchala pokyny, které jim profesorka ukládala.

Když vycházeli z pracovny, procházel kolem ní Draco a hrubě do ní narazil ramenem. „Au!“ sykla Hermiona.

„Čum na cestu, Malfoyi!“ zařval v tu samou chvíli Ron.

Malfoy se otočil a přišel blíž k nim. Zabini se opřel o futra a celou situaci se zájmem sledoval.

„Máš nějaký problém, Weasley?“ zeptal se s povýšeným úšklebkem ve tváři.

„Jo, s tebou!“ odpověděl skrz zaťaté zuby Ron a taky se přiblížil. „Na holku si troufneš, co? Hrdino!“

„Vykašli se na to, Rone,“ zašeptala mu do ucha Hermiona, chytila ho za paži a táhla ho pryč.