Nenávist předchází lásce [I. díl Dramione trilogie] ✓

25. Den poté

Hermiona se začala pozvolna probouzet. Pomalu tevřela oči a porozhlédla se okolo sebe. Pořád ještě byla v Komnatě nejvyšší potřeby. Její tváře dostaly nachovou barvu, když si vzpomněla na dnešní noc a uvědomila si, že Draco ji stále drží. S největší opatrností se vymanila z jeho sevření a přetočila se na druhou stranu postele. Nechtěla ho vzbudit, pořád ještě spal a Hermiona ani nevěděla, co by mu vlastně měla říct. Potichu hledala kousky svého oblečení, které bylo poházené všude okolo postele a oblékla se.

Ještě jednou se zadívala na toho blonďatého zmijozela, který spokojeně spal a usmála se. Nelitovala toho, co se stalo. Neměla důvod.

Otočila se a vydala se k východu. Teda doufala, že míří právě tam, protože v uličkách komnaty se nemohla vyznat. Zrychlila, aby byla co nejdříve venku, ale akorát se víc zamotala. Po několika minutovém kličkování si byla jistá, že našla správnou cestu. Vešla totiž do uličky, kde stála ona velká věc, schovaná pod kusem látky, která zřejmě upoutala Dracovu pozornost, když sem včera přišli. Popošla blíž a zadívala se na ni. Tohle by mohlo být to, co hledá... uvažovala a rozhodla se, že se v rychlosti podívá, co se pod látkou skrývá. Zrovna chtěla látku stáhnout, když v tom uslyšela nějaký zvuk ze zadní části komnaty. Rychle se proto dala k východu. Byla si jistá, že se Draco probudil a ona ho teď zrovna potkat nechtěla.

***

„Hermiono?“ zachraptěl rozespale Draco, který se právě probudil a zjistil, že kudrnatá čarodějka vedle něho není.

Posadil se na postel a rozhlédl se kolem sebe. Samozřejmě, že tu není... Ušklíbl se a pomalu vstal, načež se začal oblékat. Ve starém zrcadle, které stálo kousek od něj, se ujistil, že vypadá bezchybně jako vždy a dal se k odchodu. Na místě, kam chodíval, se ani nepozastavil. Šel dál. Dnes se nechtěl zabývat tím, co přijde. Už toho tlaku, kterým ho jeho rodina neustále zasahovala, měl plné zuby. A navíc... první část jeho úkolu byla už víceméně splněna.

Když dorazil do Vstupní haly, nahlédl do Velké síně, odkud se nesly hlasy. Zřejmě byl čas snídaně. Jak předpokládal, u stolu posedávalo už několik studentů. Rozhodl se proto, že se k nim přidá. Ve Velké síni byl pouze jeden stůl, jelikož studentů, kteří zůstali přes Vánoce ve škole, bylo málo a vešli se k jednomu stolu. Přisedl si na kraj stolu a prohlédl si všechny, kteří zde seděli. Hermiona mezi nimi nebyla, proto nakrčil nos a zamračil se.

Tak nějak doufal, že tam bude. Štvalo ho, že zmizela, aniž by si toho všiml. Ale popravdě ho to nepřekvapovalo. Hermiona byla občas dost nepředvídatelná.

Právě když přemýšlel nad tím, jestli Hermiona včerejší noci nelituje a nechystá se vycouvat, vešla do Velké síně. Krátce se na něho podívala a sklopila hlavu k podlaze. Stihl si všimnout, že se červená. Pousmál se a dál ji sledoval. Líbilo se mu, jak je nervózní. Pomalu došla ke stolu a rozhlédla se. Jako vždy slušně pozdravila všechny okolo a usedla na lavici naproti němu. Znovu se na něho krátce podívala a rychle sklopila zrak k talíři, na který si právě nabírala míchaná vajíčka.

„Kdy si to zopakujem, Grangerová?“ zeptal se šeptem Draco, aby si nikdo nevšiml, že se baví právě s ní a na tváři měl pobavený úšklebek.

Hermiona, kterou jeho otázka zřejmě vyvedla z míry, upustila vidličku na talíř a převrhla sklenici s džusem. Studenti sedící okolo se na ni otočili a ona okamžitě použila uklízecí kouzlo a pro jistotu nezvedla zrak od stolu. Draco si tohle Hermionino rozhození upřímně užíval. Zvlášť, když věděl, že je způsobeno ním.

„Neodpověděla jsi,“ řekl s ledovým klidem a očima upřenýma na ni.

Konečně se na něho podívala a odpověděla. „Uvidíme,“ řekla rádoby lhostejně a znovu se pustila do jídla.