Nenávist předchází lásce [I. díl Dramione trilogie] ✓

16. Den u jezera

„Tak povídej, co se stalo?“ zeptala se dychtivě Ginny, když společně zamířily k východu z Velké síně. Harry s Ronem zůstali na slavnosti s ostatními.

Před východem se Hermiona ještě otočila ke stolu, kde seděl Draco. Vyměnili si krátký pohled.

„Proč mi nedáš přednášku o tom, že to, co dělám, je špatné?“ zeptala se na oplátku Hermiona.

Nedokázala pochopit, proč Ginny najednou tak otočila. Dodnes si vybavovala, co všechno jí o Malfoyovi řekla, když ji zachránila tenkrát v knihovně.

„Ani nevím. Asi jsem se předtím spletla,“ odpověděla rudovláska a Hermionu to překvapilo.

„Jak to myslíš?“

„Teď se ptám já,“ odvětila s úsměvem Ginny. „Tak mluv!“

Hermiona své kamarádce pověděla všechno, co se na astronomické věži stalo. Byla neskonale vděčná, že se o to může s někým podělit. I když Ginny byla Ronova sestra... tak nějak totiž počítala s tím, že Ron a Hermiona budou spolu. Ginny ji však se zájmem poslouchala a nepřerušovala ji. Když Hermiona skončila svůj monolog, byly už ve společenské místnosti.

„Takže z toho nic nebude?“ zeptala se a Hermiona se pousmála.

„Čekala jsi snad něco jiného?“

Ginny jí úsměv oplatila. „Ani ne, myslím.“

***

Den po slavnosti měli všichni studenti volno. Přesto, že začal listopad, počasí venku bylo konečně po několika dnech krásné, a tak se většina studentů rozhodla strávit den u Černého jezera a na školních pozemcích. Stejně tak Hermiona. Harry, Ginny a Ron se rozhodli strávit dopoledne na famfrpálovém hřišti a přidalo se k nim i několik dalších nebelvírských studentů. Hermiona proto k jezeru vyrazila sama.

Když k němu dorazila, posedávalo tady už plno studentů. Vyhlídla si strom na druhé straně jezera, pod kterým bylo volno a vydala se k němu. Cestou potkávala kamarády, se kterými vždy prohodila pár slov, a tak než dorazila k místu, kde měla namířeno, bylo už zabrané. K její smůle si pod strom nesedl nikdo jiný, než Pansy se svými kamarádkami. Hermiona se proto vydala dál, nehodlala trávit tak hezký den v blízkosti někoho tak odporného, jako je ona. I když teď nad ní měla vlastně navrch. Ale Pansy o tom samozřejmě nemá ponětí.

Zrovna procházela kolem nich, když si Pansy povrchně odfrkla a pošeptala něco své kamarádce sedící po její pravici. Hermiona tomu však nevěnovala pozornost, jen se na ni neupřímně usmála a pokračovala dál. Věděla, jak má Pansy naštvat.

Dorazila k dalšímu stromu, pod kterým bylo prázdno a posadila se. Z tašky vytáhla Dějiny čar a kouzel a začetla se. Dělalo jí však problém se plně soustředit, protože myšlenkami se stále vracela ke včerejším událostem. Ačkoliv to nedopadlo nijak, byla šťastná. Předem už dobře věděla, že tohle všechno, co se dělo mezi ní a Malfoyem, ať už to bylo cokoliv, nemá žádnou budoucnost, žádné pokračování. Nevadilo jí to, byl to prostě fakt, který oba dva přijali. Museli.

Její pozornost náhle upoutaly dvě skupinky studentů z nižšího ročníku. Zvedla oči od knihy a zahleděla se na protější břeh jezera. Něco na sebe pokřikovali a vyhrožovali si navzájem hůlkami. Jelikož je prefektka, na nic nečekala, vzala si věci a bleskově k nim zamířila. Rozhlédla se, zda neuvidí ještě jiného prefekta, ale marně. Nerada řešila tyhle roztržky.

„Okamžitě přestaňte!“ zařvala na ně, když už byla dostatečně blízko, aby ji slyšeli. Ale zdálo se, že ji ani jeden z nich nepostřehl.

V tom okamžiku však vypálil jeden zmijozelský student kouzlo na svého mrzimorského protivníka.

„Densaugeo!“ zvolal chlapec v černozeleném hábitu a Hermiona pohotově zareagovala.

„Protego!“ Před mrzimorským studentem se objevila clona, která ho ochránila a zmijozelského mladíka to překvapilo. „Okamžitě se mnou půjdeš za ředitelem tvé koleje, dostaneš školní trest!“ pohrozila Hermiona mladíkovi, ale ten si jen posměšně odfrkl. Otočil se ke svým spolužákům a něco jim hlasitě pošeptal. Hermiona jen stěží zaslechla slovo šmejdka a jeho kamarádi se začali smát.

„Co jsi to řekl?!“ zeptala se rázně.

„Že mudlov -“ nedořekl to.

„Klihando!“ Ozvalo se odněkud a chlapci se vzápětí přilepil jazyk na patro. Vyděšeně vykulil oči a chytil se za krk.

Hermiona se rozhlédla kolem sebe, aby zjistila, kdo kouzlo použil.

„Kdo ti dovolil takhle mluvit s čarodějkou z vyššího ročníku?! Ještě k tomu s prefektkou?!“ ozval se hlas, který důvěrně znala.

Chlapec sebou vyděšeně škubl. Přicházel Malfoy, v závěsu s Crabbem a Goylem, s hůlkou v ruce a s výrazem, kterého by se snad bála i ona.

„To nemůžeš,“ řekla směrem k němu, i když nemohla popřít, že ji to potěšilo. „Finite Klihando,“ vyslovila kouzlo a mávla hůlkou.

Chlapcův jazyk se odlepil a on začal okamžitě kašlat. S upřímným strachem v očích pohlédl na Malfoye.

„Omluv se!“ vyzval ho příkazově a chlapec nijak neprotestoval. Otočil se k Hermioně a ač nerad, omluvil se. „Vemte ho k Snapeovi,“ rozkázal svým dvěma gorilám. Crabbe s Goylem souhlasně přikývli, vzali mladíka za límec hábitu a vyrazili k hradu. „Na co ještě čekáte?!“ sykl na zbývající studenty Zmijozelu a Mrzimoru, kteří kolem nich stále postávali, a ti se bez čekání rozprchli na všechny strany.

Hermiona musela uznat, že Malfoy budí opravdu respekt.

„Nežádala jsem o pomoc,“ pronesla a podívala se na něho.

„Nemá právo používat taková slova,“ zamumlal s pohledem upřeným k hradu.

Hermiona se pousmála. „Ne, ovšem, že ne, to si můžeš dovolit jen ty, co?“

Draco se na ni otočil, pobaveně se zašklebil a beze slova odešel.

Hermiona ho s úsměvem sledovala, následně jí úsměv z tváře rychle zmizel. Až příliš rychlým krokem k ní totiž mířili Harry s Ginny a Ron, kteří celou scénku zřejmě viděli.

„Co to bylo? Co tady chtěl?“ vychrlil na ni Ron a v hlase se mu odrážela zlost.

„Ale nic, měla jsem problém s jedním zmijozelským studentem,“ odpověděla v klidu Hermiona a schovala si hůlku do tašky.

„Ten kluk, po kterém vyslal kouzlo, byl ze Zmijozelu?“ zeptal se udiveně Harry. Popravdě si na takovou dálku nevšiml, že jeho hábit zdobí zelenozlaté prvky.

Hermiona přikývla. „Ano, byl. Řekl mi mudlovská šmejdko - teda chtěl, ale nestihl to.“

„Malfoy se tě zastal?“ zeptal se znovu Harry s neskrývaným překvapením.

Hermiona jen přikývla a dál se o tom bavit nechtěla. Pohled Harryho, kterým ji přímo rentgenoval, jí byl nepříjemný. Ron jen stál a nevěřícně na ni zíral. Očividně nedokázali pobrat to, že by se někdo jako je Malfoy zastal Hermiony. A popravdě... to by nepobral asi nikdo.

„Jdeme na oběd?“ zeptala se vesele Ginny, aby tuhle zvláštní situaci ukončila. „Mám už děsný hlad,“ dodala a popostrčila Harryho, aby se dal do pohybu.

Zbytek dne proběhl relativně klidně. Hermiona se však nemohla zbavit pocitu, že jí Harry nevěří. Byl neobvykle potichu a neustále si ji měřil pohledem, z kterého nedokázala nic vyčíst. Byla si jistá tím, že si Harry postupně uvědomuje, že její spojitost s Malfoyem je už poněkud podezřelá. Doufala však, že se plete a Harry nad ničím takovým nepřemýšlí. Kdyby si totiž poskládal události posledních dvou měsíců dohromady, určitě by mu to došlo. To zrovna nepotřebovala... aby se někdo, obzvlášť ne Harry s Ronem, dozvěděl o tom, co se mezi ní a Malfoyem stalo. A stále děje...

Ginny si toho pravděpodobně všimla taky, a tak se snažila Harryho všemožně rozptylovat, aby neměl čas nad tím přemýšlet. Ron, jak se zdálo, celou tu scénku už vypustil z hlavy. Aspoň někdo.