Nenávist předchází lásce [I. díl Dramione trilogie] ✓

26. Všechno se mění

Po tom, co Hermiona odešla z astronomické věže, zamířila na nebelvírskou kolej, kde strávila zbytek dne. Nechtěla potkat Draca. To, co jí řekl, jí ublížilo, ačkoliv někde hluboko věděla, že to tak snad ani nemyslel. Aspoň v to doufala. Do hlavy mu však vidět nedokázala. Pouze se bránil, myslela si. Téma, které na věži znovu otevřela, pro něj bylo očividně citlivé a ona to na jednu stranu chápala. Ale proč jí nedovolí mu pomoct? Fénixův řád by ho přece dokázal ochránit, kdyby se přidal na jejich stranu...

„Jdeš na oběd?“ zeptala se Alice Hermiony, která seděla v křesle v nebelvírské společenské místnosti.

Hermioně připadalo, že se o ní nějak moc zajímá. Nenápadně se podívala na Pobertův plánek, který měla schovaný v otevřené knize a vyhledala Draca. Zrovna byl ve Velké síni.

„Ne, půjdu později,“ odpověděla s nuceným úsměvem a Alice se vydala k východu.

Hermiona se znovu zadívala na plánek, který neotevřela od té doby, co jí ho Harry dal. Sledovala Dracovo jméno, stojící na jednom místě a myšlenky jí utekly k včerejší noci. Jak bezstarostně a hlavně šťastně se cítila... a teď to zase skončilo tak, jako vždycky. Jako by snad bylo pravidlem, že pokaždé, když spolu zažijí krásnou chvilku, přijde hned po tom studená sprcha. Byl to začarovaný kruh.

Náhle se zvedla z křesla, vzala knihu i Pobertův plánek a vyšla ven ze Společenské místnosti. Znovu zkontrolovala jeho jméno a vyrazila do druhého patra, přesněji ke Komnatě nejvyšší potřeby. Když jí Draco nehodlá říct, na čem přesně pracuje, zjistí si to sama. Zastavila se před kamennou zdí, zavřela oči a nadechla se. Potom oči pomalu otevřela, aby zjistila, zda to fungovalo a sama byla překvapená, že se před ní tajné dveře opravdu objevily. Vešla dovnitř a rozhlédla se. V břichu pocítila zvláštní pocit. Znovu se podívala na plánek. Bála se, aby ji tady Draco nepřistihl, ale její obavy byly prozatím zbytečné. Dracovo jméno se nepohnulo.

Vyrazila do známé uličky, aby se konečně podívala, co je pod kusem látky. Když dorazila před tu věc, rozhlédla se, aby se ujistila, že je sama. Opatrně strhla látku a objevila se před ní obrovská stará skříň. Opatrně otevřela její dvířka a doufala, že uvnitř najde něco, co by jí pomohlo zjistit, co tady Draco přesně dělá. Skříň však byla prázdná. Zavřela proto dvířka a prohlédla si ji ze všech stran. Měla pocit, jako by tu skříň už někde viděla. Nemohla však přijít na to kde. Po několika minutovém hledání to vzdala. Rozhodla se ale, že pokud je právě tohle důvodem, proč tady Draco chodí, nechá mu malý vzkaz. Mávla hůlkou a ve vzduchu vyčarovala větvičku jmelí, kterou pověsila za ozdobnou kliku skříně. Byla si jistá, že mu dojde, že to byla ona. Zvedla ze země látku, kterou sem hodila a přehodila ji znovu přes skříň. Naposledy se podívala kolem sebe a vyrazila k východu z Komnaty.

Na chodbě ještě zkontrolovala, kde se Draco nachází. Zdálo se, že se jeho jméno nepatrně přemístilo. V rychlosti seběhla schody do Vstupní haly a zamířila do Velké síně. Vstoupila dovnitř právě v okamžik, kdy Draco vycházel ven. Hbitě otočila hlavu jiným směrem, aby se nesetkala s jeho pohledem a prošla nejrychleji, jak to jen šlo. Když přicházela ke stolu, ucítila známý pocit mrazení. Musel se otočit a dívat se na ni. Hermiona tomu však nevěnovala pozornost a aniž by se ohlédla, usedla ke stolu a otevřela knihu. Otočila se ke vstupu právě tehdy, když Draco odcházel.

***

Zbytek dne uběhl poměrně rychle, jelikož se Hermiona rozhodla znovu navštívit Hagrida s Tesákem, aby si aspoň na chvíli vyčistila hlavu. Hagrid byl zase až moc vděčný za její návštěvu, a tak Hermiona úplně zapomněla na čas. Dokonce zmeškala i večeři. Hagrid jí sice nabídl jednu ze svých chuťovek, ale Hermiona se vší slušností odmítla. Rozhodla se, že poprosí domací skřítky, aby jí něco donesli do Nebelvírské věže. Když se rozloučila s Hagridem a vyrazila zpátky k hradu, bylo už po deváté hodině a všude kolem byla tma, projasněná jen svitem měsíce, odrážejícího se od bílé pokrývky sněhu.