Nenávist předchází lásce [I. díl Dramione trilogie] ✓

9. Otázky a odpovědi

Draco se na posteli zavrtěl a pomalu otevíral oči, byl slabý. Madam Pomfreyová mu dala silný lektvar proti bolesti a taky něco na zklidnění. Cítil, jako by mu někdo právě pustil ruku. Zvedl se na lokty a rozhlédl se kolem sebe. Nikoho neviděl.

„Grangerová?“ zašeptal do tmy.

Hermiona stála mlčky za závěsem, který byl hned za židlí, na které seděla. Odděloval jednotlivé postele, aby nemocní mohli mít nějaké soukromí. Skočila za něj hned, jak se Draco začal probouzet, aby ji neviděl.

„Vím, že tu jsi. Cítím tvůj parfém,“ zašeptal znovu a na chvíli si pomyslel, že mu už z toho všeho asi přeskočilo.

„To by mě nenapadlo,“ zašeptala a odhrnula závěs.

Draco se usmál. „Co tady děláš?“ zeptal se a položil se zpátky na postel. Byl rád, že ji vidí.

„No, to vážně nevím,“ odpověděla Hermiona a sedla si zpátky na židli, ze které před chvíli vyskočila. „Chtěla jsem jen vědět, jak na tom jsi,“ řekla a Draco se pobaveně ušklíbl. „Kvůli Harrymu. Ať víme, na čem jsme,“ dodala rychle.

Podíval se na ni a nadzvedl obočí. „Proč lžeš, Grangerová?“ zeptal se povýšeně. „Přišla bys za mnou stejně. I kdyby se mě ten tvůj povedený kamarádíček Potter nesnažil zabít,“ dodal sebevědomě a ušklíbl se.

„Zaútočil jsi jako první!“ připomněla mu rázně a ignorovala jeho předchozí otázku.

„Neměl tam co dělat,“ odsekl a hlavu otočil směrem k oknu.

Hermiona pochopila, že z něho těžko něco dostane. „No, tak snad abych šla,“ vydechla a vstala z židle. Plášť si vzala do ruky, nechtěla ho přes sebe přehazovat před ním. Přece jen, byl Harryho a nikdo nemusel vědět, že ho má. Zvlášť ne Malfoy.

Draco se otočil zpátky k ní. „Kam ten spěch?“ zeptal se. „Weasley má už v posteli plno, ne?“ řekl posměšně a Hermionu to urazilo.

„To není tvoje starost,“ odsekla a vzdalovala se od jeho postele.

„Počkej!“ sykl na ni.

Zastavila se, nadechla se a otočila se zpátky k němu. „Co zas chceš?“ zeptala se a byla upřímně zvědavá, co z něho zase vyleze.

„Co na něm vidíš?“ zeptal se. Tentokrát bez jakéhokoliv úšklebku a vypadalo to, že ho odpověď opravdu zajímá.

„Co ti je po tom?“ Vrátila se zpátky k jeho posteli. Řekla si, že si to jednou pro vždy ujasní. Nemělo smysl na něco čekat a tohle byla skvělá příležitost. Byli víceméně sami a Draco se nemohl zvednout, aby odkráčel pryč.

„Zajímá mě to.“

„Fajn. Víš co? Zahrajeme si hru na otázky a odpovědi,“ navrhla Hermiona, kterou nic lepšího nenapadlo. Sama měla spoustu otázek, na které by ráda znala odpověď.

Draco souhlasně a bez protestu přikývl, což ji trochu udivilo.

„Jednu otázku ti položím já, pak jsi na řadě ty. Každý má deset otázek. Ale musíš odpovídat popravdě!“ vyzvala ho Hermiona a Draco se pobaveně zašklebil.

„Co když nebudu chtít odpovědět, Grangerová?“ zeptal se.

„Tak ti můžu zadat úkol, který budeš muset splnit,“ odpověděla. „Fajn, začni,“ vyzvala ho a pohodlně se usadila na židli.

Draco se na ni pobaveně díval. Bavila ho její přítomnost a uvědomil si, že si s ní rád hraje.

„Co vidíš na Weasleym?“ zeptal se.