Nenávist předchází lásce [I. díl Dramione trilogie] ✓

30. Jedna z mnoha překážek

Bradavičtí studenti se probudili do mrazivého rána. Okna hradu byla pokryta námrazou a jen blázen by se vydal ven. I přesto všichni vstávali s veselou náladou a plni naděje. Dnešní ráno bylo totiž výjimečné. Bylo jednatřicátého prosince - poslední ráno v roce.

Hermiona, která vstala poměrně brzo, ještě dlouhou chvíli polehávala v posteli a přemýšlela nad tím, co všechno se tenhle rok událo. Jak moc se jí za posledních pár měsíců změnil život. Nelitovala však ničeho, co udělala. Kdyby dostala znovu na výběr, rozhodla by se stejně. Znovu si promnula zápěstí, na kterém měla náramek a usmála se.

Po tom, co navštívila koupelnu, zamířila po schodech do společenské místnosti. K jejímu překvapení už v ní bylo docela plno. Zřejmě se všichni nemohli dočkat posledního dne v roce, nebo spíš nového začátku...

„Dobré ráno,“ pozdravila ji Ginny, která se právě připojila k ní a sedla si na protější křeslo.

„Co že tak brzo?“ zeptala se s úsměvem Hermiona a Ginny jí odpověděla pouze zívnutím.

„Chtěla jsem si s tebou popovídat,“ zamumlala klidně a Hermiona lehce znervózněla.

Upřímně čekala, kdy za ní Ginny přijde, jen nečekala, že to bude prakticky hned druhý den.

„O čem?“ zeptala se rádoby nezaujatě a začala listovat knihou, kterou někdo nechal ležet na stole.

Cítila, že se na ni Ginny dívá, ale neodvážila se pohled jí oplatit. Dobře si pamatovala to, co jí tenkrát řekla. Nebude jí pomáhat a ani ji krýt. Dost možná by to řekla Harrymu s domněním, že jí pomáhá. To ale nemohla dopustit.

„Slyšela jsem, že ses opila. Je to pravda?“ smála se Ginny a Hermioně se ulevilo. S mírným úsměvem kývla hlavou a dál se dívala do knihy. Trochu se za to styděla. „Prý sis dělala srandu z Malfoye,“ dodala a bylo poznat, že ji odpověď zajímá.

Hermioně hned problesklo hlavou, že Alice opět nezklamala a podělila se s ostatními o všem, co ví.

„To je snad zakázané?“ zeptala se ledabyle a konečně se na svou kamarádku podívala. Ta mlčela. „O co ti jde, Ginny?!“ zeptala se chladně a rudovlásku to upřímně zaskočilo.

„O tebe, Hermiono!“ odpověděla s vážností, která u ní byla neobvyklá.

Hermiona se pousmála, zavrtěla hlavou a znovu se sklonila ke knize. To poslední, co dnes chtěla, byla další hádka s její nejlepší kamarádkou.

„Vypadá to, že jsi už úplně ztratila rozum,“ spustila Ginny, i když viděla, že ji Hermiona očividně poslouchat nechce. „Malfoy si zrovna nedal moc záležet na tom, aby jeho náramek nikdo nepoznal,“ odfrkla si a podívala se na Hermioninu ruku, na které se výjimal stříbrný náramek.

Hermiona se na své levé zápěstí podívala také, ale neřekla nic. Bylo zbytečné něco říkat. Jak znala Ginny, musela ji nechat prostě domluvit.

„Nevím, proč tohle děláš nebo jak si tě vůbec dokázal omotat kolem prstu, ale radím ti, abys s tím přestala,“ pokračovala ve svém monologu Ginny.

„Žádnou tvojí radu nepotřebuju,“ odsekla skoro nepřátelsky po chvíli Hermiona. „Nic špatného nedělám!“

Ginny se ironicky pousmála. „Lžeš svým kamarádům a scházíš se za Harryho zády s Malfoyem - člověkem, který byl odjakživa proti nám,“ řekla už poněkud bojově Ginny a ve tváři měla zlý výraz.

„Nic nevíš, Ginny. Měla by ses starat sama o sebe,“ poradila jí s ledovým klidem Hermiona a ona na ni nechápavě zírala.

„Posloucháš se vůbec? Děláš špatně úplně všechno!“ vyštěkla na ni Ginny.