Byla jednou jedna malá holčička odlišná od ostatních. Nebyla nijak zvláštní a přesto byla svým způsobem jiná narozdíl od svých vrstevníků...
Děti ve školce se jí vyhýbaly, bály se jí snad kvůli nepřirozeně bledé pleti a havraním vlasům, černým jako ta nejtemnější noc, dokonce temnější než byla tato.
Vysedávala na zábradlí a pohupovala svýma drobnýma nožkama, zatímco mžourala do toho jasně zářícího bílého kotouče. Ještě pořád slyšela hlasy nebo spíš křik svých rodičů a to i přes zavřené dveře. Nedalo se to vydržet, musela od nich alespoň na chvíli pryč.
Pozorovala tisíce, možná i milióny drobných světýlek, jež byly roztroušené po obloze.
Po tváři jí sjela slza. A pak další. A další. Tolik si přála, aby to projednou skončilo. Už toho měla dost.
Natáhla ruku k měsíci, snad aby se mohla dotknout jeho chladného povrchu. Nic ale necítila, jen lehký vánek, který jí polechtal na konečcích prstů. Zklamaně ruku stáhla, ale i tak se sama pro sebe usmála. Ne radostně, spíš jaksi bezcitně, skoro až děsivě díky jejím očím, které náhle ztvrdly. Smutek se změnil ve vztek.
Na zem odhodila plyšového medvídka, jehož až do teď svírala v náruči.
ČTEŠ
Hadrová Panenka
HorrorVelmi krátký příběh o malé holčičce, která jednou najde hadrovou panenku. Tahá jí všude možně s sebou, až jednou jí zapomene doma a vydá se do školky bez ní. V krátkém sledu událostí se začnou dít divné věci a holčička, no, znáte ty pověrčivé děti...
