4.

631 30 0
                                    

Uplynul nějaký čas a holčička se od panenky nehnula ani na krok. Až jednou...

Zaspala, maminka jí zapomněla vzbudit. Když si to uvědomila, vytáhla ji z postele a ještě celou rozespalou jí poslala napospas prvnímu dni ve škole. To, že panenku zapomněla doma, si uvědomila až na místě. Paní učitelka jí však nedovolila jít samotné domů.

Celou dobu strávenou ve škole probrečela. Neměla co dělat, natolik si zvykla na panenčinu přítomnost, že se bez ní cítila hrozně. Prázdně, k ničemu.

Zatímco se tam tak trápila, ostatní děti se očividně velmi dobře bavily. Ono je to asi buhvíjak vtipné, když se jejich spolužačka utápí v zoufalství, pomyslela si tehdy.

Paní učitelka se ji snažila utišit, ale to bylo k ničemu. Ona nepotřebovala objetí... K čemu by jí asi bylo? Zvykla si, že se o ní rodiče moc nezajímali. Zvykla si, že když bylo nejhůř, byly tu panenčiny šatičky, do kterých se mohla vyplakat.

A takhle byla zničená. Zkrátka jí za ten čas panenka přirostla k srdci...

...Možná až příliš...

Hadrová PanenkaKde žijí příběhy. Začni objevovat