Konečně byla zase šťastná. Opět to byla ta malá holčička jako kdysi. Ale jedna věc tu přeci jen byla jiná: pořád s sebou tahala zvláštní hadrovou panenku. Pro ostatní nejspíš působila děsivě, jenže pro ni to byla opora, někdo, kdo jí rozumněl. Možná jí to tak jen připadalo, ale zdálo se jí, jakoby se panenčina vyšívaná ústa začala mírně usmívat.
Rodiče se hádali, ale jí to bylo pro jednou ukradené. Přestala být nešťastná a začala se radovat ze života.
Stejně tak, jako jí to dělávala maminka, pletla panence každé ráno copánky a každý večer je zase rozplétala.
Ve školce už nesmutnila sama, ale vždy si zalezla do nějakého kouta a zde si s panenkou hrála a povídala. Svěřila se jí se všemi tajemstvími a občas i pomlouvala ostatní za jejich zády. Byla vděčná, že se někomu mohla vyzpovídat.
Paní učitelky mateřské školy to však viděly jinak. Koho by vůbec mohlo napadnout kupovat takové malé holčičce tak, pro ně až odpudivou hračku?
I tak ji nechaly být, nejspíš byly přece jen rády, že vypadá spokojeně, ne jako hromádka neštěstí jak před tím. Možná kdyby se tehdy zachovaly jinak, nestalo by se tak...
ČTEŠ
Hadrová Panenka
HorrorVelmi krátký příběh o malé holčičce, která jednou najde hadrovou panenku. Tahá jí všude možně s sebou, až jednou jí zapomene doma a vydá se do školky bez ní. V krátkém sledu událostí se začnou dít divné věci a holčička, no, znáte ty pověrčivé děti...
