9.

492 28 0
                                    

První, co zaslechla a co jí také probudilo, byl dobře známý křik rodičů. Přestože si na to nepamatovala, musela tu usnout.
S hlavou svěšenou, snad aby jí neviděli do tváře, doufala, že by si jí třeba nemuseli všimnout. To se jí však nesplnilo a chtě nechtě jí odtáhli do auta.
Panenka šla samozřejmě také, neboť bez ní se dívka nehnula ani na krok.

Vysloužila si pořádný výprask a celou patnáctiminutovou cestu autem promrhanou rodičovskými hádkami, takže, aby toho nebylo málo, jí pořádně rozbolela hlava. Když konečně přijeli domů, hlavou jí pulzovala taková bolest, že nedokázala ani racionálně přemýšlet. Zavřela se u sebe v pokoji, posadila se na postel a už už se chystala brečet, měla knedlík v krku, ale nevydala ani hlásku. Dokonce se neobjevila jediná slzička.
Jako kdyby ani nemohla brečet.
Nešlo to.

Chtěla obejmout panenku a zapomenout na okolní svět. To se jí ale nepodařilo.
Panenka nebyla na svém místě. Zoufale se rozhlížela po pokoji, ve snaze jí najít. Podívala se i do školního batohu, jestli nemůže být tam, ačkoliv si nevzpomínala, že by jí tam kdy dala.
Hledala všude možně, avšak bezúspěšně.
Po panence se slehla zem.

Hadrová PanenkaKde žijí příběhy. Začni objevovat