19.

371 23 1
                                    

Jednou, přesněji řečeno 26. března, se ale neudržela. Už toho všeho měla plné zuby a panenka určitě také. Rodiče mezi sebou opět hlasitě argumentovali ve vedlejší místnosti, když to nezvládla. Přiskočila k panence na postel a radostně jí objala jako kdyby se roky neviděly. Možná to bylo tím, že potřebovala oporu, možná rozhodl fakt, že neměla s kým si hrát...


A zase byla šťastná, smála se tím svým prázdným smíchem, ale konečně z ní opadla obrovská úleva. Bylo jí jasné, že se panenky už jen tak nezbaví. I kdyby to šlo, ona už jí neopustí. A zase byly nejlepší kamarádky, všude chodily spolu. Zkrátka všechno bylo jako dřív, tato nerozlučná dvojice byla takřka nerozdělitelná.

Škoda, že stejně tak tomu bylo i s jejich koncem...

Hadrová PanenkaKde žijí příběhy. Začni objevovat