7.

549 30 0
                                        

Uplynul nějaký čas a všechno se v jistých mezích vrátilo do starých kolejí.
Ba ne, nevrátilo. Ne tak docela. Od té chvíle slýchávala zvláštní až děsivě potichou melodii, jenže jakmile se třeba jen rozhlédla, hudba utichla. Nikdo jí nevěřil.
Nikdo jiný to neslyšel.
Jen ona.

Bylo rané odpoledne a ona byla po obědě. Škola jim skončila a na řadu měly přijít vánoční prázdniny.

Ostatní děti by možná skákaly
radostí - už přichází Vánoce! Jenže ona taková nebyla. Vlastně se na tento svátek, pro jiné možná plný radosti, ani trochu netěšila.

Dokonce se jí tak moc nechtělo domů, že se místo toho vydala do ponurého lesa, který si rostl kousek od její školy. Kdysi tu chodila s maminkou na procházky, ale to už byla dávná minulost. Od té doby, co si její tatínek našel novou práci, její rodiče si jí přestali pořádně všímat. Místo toho se v jednom kuse hádali.

Při vzpomínce na ty časy, kdy se o ní rodiče ještě zajímali, jí píchlo u srdce. Pevně objala panenku, hned jí bylo lépe. Zahltila jí jakási prázdná radost, jako by se chtěla smát a při tom neměla proč.

Hadrová PanenkaKde žijí příběhy. Začni objevovat