24.

322 17 0
                                        

I přes to pokračovala v cestě, naslouchajíc tónům podivné melodie.

A tehdy se to stalo.
Povolila stisk bílého panenčiného pařátku a ona jí vyklouzla.
Zřítila se do prázdna.
Dopadla do bahna.


Ale holčička jí tam nechala. Nechala tam svoji nejlepší kamarádku a kráčela dál vpřed. Ani se neohlédla po zablácených šatičkách, zářivém knoflíčku nebo alespoň vyšívaném úsměvu.
Šla dál.

Tolik se chtěla otočit, vrátit se pro panenku a utéct z lesa, ale nešlo to. Jako kdyby jí tam něco táhlo. Její svobodná vůle přišla o možnost volby.

Její svědomí naříkalo, její tělo však nadále pokračovalo v cestě.
Jak moc si přála zase obejmout panenku...
Nedokázala to.
Nějaká neznámá síla jí to nedovolila.
Ovládla jí až do morku kostí a ona se pouze nechala slepě vést.

Její dech byl přerývaný.

Zachvátily jí pochybnosti, drtilo jí to srdce a přes to všechno,
nic nezmohla.
Do očí jí vyhrkly slzy, kutálely se jí po tvářích.

Její roztřesená chůze byla čím dál tím pomalejší, avšak nezastavovala. Nohy jí unášely kamsi do neznáma...

Hadrová PanenkaKde žijí příběhy. Začni objevovat