Celou cestu domů běžela, tolik se na panenku těšila. Nadšeně rozrazila dveře od svého pokoje, skočila na postel a přivinula si panenku k sobě. Byla zase šťastná. Připadalo jí to jako věčnost, co zůstala bez ní. Ale to už bylo dávno za ní.
Je pravda, že asi neměla úplně normální dětství. Bylo pro ostatní opředeno mnoha tajemstvími, specifické svojí zvláštností, podivností, zkrátka jiné a... jaksi tajemné.
Zatímco ostatní se nadšeně honili, ona si povídala s panenkou.
Zatímco ostatní si hráli, ona pletla panence copánky.
Zatímco ostatní skotačili na hřišti, ona si hrála s panenkou.
Nesmála se jako jiné děti s jiskřičkami v očích, spíš to byl prázdný smích bez špetky radosti. Jako kdyby neměla proč se smát. Neměla lidské kamarády. Kdyby se jí někdo zeptal, kdo je její nejlepší kamarád, asi by řekla, že nikdo. Nebo snad, že hadrová panenka. Nebo by jen mlčela a vzpomínala na okamžiky, když ještě byla bez panenky. Takže ne, opravdu to nebylo normální dětství.
A snad kvůli němu si hadrovou panenku nanejvýš zamilovala.
Snad proto se vydala na cestu, která jí dovedla ke zkáze.
Ale vraťme se k příběhu...
Když svou nevěrnou společnici vítala, všimla si, že panence chybí jedno oko. Jeden knoflíček černý jako uhel byl pryč. A místo něj se na jeho místě nacházel vyšitý křížek. Tehdy ještě nevěděla, co to znamená, ale to se brzy změní...
A věřte nebo ne, jistě by to i nadále raději nevěděla.
Minulost se však nedá změnit...
ČTEŠ
Hadrová Panenka
HorrorVelmi krátký příběh o malé holčičce, která jednou najde hadrovou panenku. Tahá jí všude možně s sebou, až jednou jí zapomene doma a vydá se do školky bez ní. V krátkém sledu událostí se začnou dít divné věci a holčička, no, znáte ty pověrčivé děti...
