Hadrová Panenka

14.

A byla tu Štědrovečerní večeře, utrpení, kdy obvykle docházelo ke sporům jejích rodičů, když odmítala jíst kapra. Maminka jí k tomu nutila, tatínek zase zastával názoru, že to je její věc a ať si dělá, co chce, a pokud je to, co právě chce, být o hladu, budiž tomu tak. Jenomže dle maminky musí její dcera poslouchat. A tak se tam jenom hádali a hádali a holčička se z toho div nesesypala. A k tomu všemu jí nakonec vyhnali vyhlížet Ježíška, přestože na něj nevěřila snad od svých čtyř let, kdy načapala rodiče, jak chystají pod stromeček dárky. (Jak by taky ne, když jejich řev o tom, jestli je dobrý nápad jí dát barbie panenku - tatínek si totiž myslel, že by si jeho dcerka neměla hrát s panenkama z matčiného donucení, ale z vlastní vůle, a proto je pak lepší jí žádnou takovou nedat, zatímco maminka chtěla ze své dcery udělat, dalo by se říci, o něco normálnější dívku - se nesl celým domem. A tak se holčička musela jít podívat...)

Pozorovala potemnělou ulici z okna ložnice jejích rodičů, jediné místo, kudy bylo vidět na silnici před domem. Mžourala po z lehka padajících sněhových vločkách a doufala, že konečně nastane konec jejího utrpení.

Náhle ve skle zahlédla odraz hadrové panenky. Zděšeně sebou škubla a už už se chystala pustit do jekotu, když si uvědomila, že panenka nikde není. Trochu si oddechla, ale stále zůstala ve střehu. Proto jí dosti vyděsil zvonek, ohlašující 'Ježíškův' příchod...