12.

429 32 3
                                    

Zůstala stát ve dveřích jako opařená. Ne! To nemůže být pravda!

Chtěla křičet, ale nešlo to. Hlas jí uvízl někde hluboko v krku.

Otevřela okno a popadla panenku. Ruku s ní natáhla z okna a hleděla naň s vlhkýma očima. Sledovala jí, tu která jí tolik připomínala samu sebe, až jí nakonec s bolestí v srdci upustila.

Zabouchla okenici a nešťastně sebou plácla na postel. Za potichého pofňukávání se pomalu ukolébala ke spánku.

Zdály se jí divoké noční můry, ze spaní sebou házela a vrtěla se. Děsivé sny jí provázely celou noc. Viděla před sebou tisíce holčiček, až podezřele jí podobných, které sešly strašlivou smrtí a při tom každá byla zabita jinak. Jednou se zahlédla pořezaná a celá od krve mrtvá z vykrvácení, po druhé se jí v mysli vynořil obrázek utopence na dně moří s namodralou kůží, polorozpadlé tělo porostlé řasami a chaluhami. Jindy se objevilo rozkrájené maso od krve, nasekané na maličké krvavé kousíčky. Těžko představit si, že kdysi to byla dívka...

Hadrová PanenkaKde žijí příběhy. Začni objevovat