22.

349 24 0
                                        

Hudba jí zavedla do lesa.
Šla po opuštěné cestě, kterou ještě nikdy dříve neviděla.
Nevěděla kam jde, šla pouze za zdrojem melodie.
Ještě nikdy se jí nestalo, že by hrála tak dlouho. Vždycky si myslela, že má slyšiny, ale nyní noty zněly tak opravdově...

Střapaté dlouhé stíny stromů vypadaly hrozivě až z nich šel strach. Mohlo se mezi nimi ukrývat cokoliv, nějaká šelma či dokonce úchyl by se mezi nimi snadno zamaskoval. Vyděšeně těkala očima po lese a po zádech jí běhal mráz, nejen z ochromující zimy, ale také z děsu.

Nepřemýšlela, jen kráčela po vyšlapané cestičce a ohlížela se za každým křupnutím větvičky. Připadalo jí jako kdyby jí někdo - nebo snad něco? - pronásledovalo, ale okolní les se zdál prázdný...

Hadrová PanenkaKde žijí příběhy. Začni objevovat