GEJMRE?!

Zásah policie

Jeho ruka se blížila ke mně a já silně zavřel oči a modlil se, i když to jindy nedělám. Už jako 17cti letý kluk jsem se rval, ale takhle to nikdy neskončilo. Ale vždy kvůli holce, a teď taky. Najednou jsem začal vzpomínat na ty dávné chvíle, které jsem prožil jako malý. Až do teď... Z ničeho nic jsem zaslech výbuch pistole a nějaké hlasy.

,,Policie ani hnout!"

Vykřikli a vystřelili po něm. Trefili ho do ruky a on pustil nůž. Ten ale spadl těsně vedle mě. Chvíli trvalo, než ho zatkli ale povedlo se. Odvedli ho ven a Karol ke mně hned přiběhla a objala mě.

,,Sem ráda že žiješ"

Odpověděla a já měl mokré rameno od jejích slz. Pak šla k MenTovi a taky ho objala.

,,I u tebe sem ráda že žiješ"

Řekla a pomohla nám vztát. Fanoušci byly už pryč a my šli taky.

Pohled MenTa

Když jsme byli konečně všichni venku, seděl jsem společně s GEJMRem u sanitky. Karol byla samozřejmě u nás. I když jsem se snažil GEJMRovi pomoct s tim psychopatem, moc to nepomohlo. Spíš zranil nás oba než my jeho.

Najednou sme si ho všimli. Policie ho odváděla do auta. Díval se na nás. Vražedným pohledem. Ale ne jenom na nás, ale i na Karol. Bylo mi divně. Začal mě bolet žaludek, hlava a ta se mi i motala. Spadl jsem na zem. Jediné, co si pamatuju je, že ke mně hned všichni přiběhli a začali volat moje jméno.

Pohled Karol

Byli sme venku a MenT najednou spadl. Ležel na zemi a my k němu přiběhli. Bylo to marné. Někdo mě z ničeho nic chytl zezadu a dal na krk nůž.

,,Teď se nikdo nehne, jinak ji zabiju"

Řekl a já poznala, že to byl Viktor.

,,Viktore"

,,Ty buď ticho"

Odpověděl mi. Policie na něj mířila ale nepomohlo to. Vyhrožoval a GEJMR někam zmizel. Rozhlížela jsem se jak jsem mohla ale nenašla ho. Prostě zmizel.

,,Pusťte ji. Nepotřebujete ji"

,,Ale potřebuji"

Zasmál se a couval. Já musela taky a policie šla taky. Najednou jsem spatřila GEJMRa. Byl tam a něco mi naznačoval. Jestli jsem to správně pochopila, tak napověděl policii ať jde zezadu. Tak se i stalo.

Pustil mě a ona ho zajala. Teď ho už nepustila. Běžela jsem ke GEJMRovi a objala ho. On mě taky. Brečela jsem.

Uběhla asi hodina a my šli domů. MenTa už ošetřili a on šel s náma. Šli jsme parkem a tam se nás MenT zeptal, jestli spolu chodíme.

,,Eee... Karol, GEJMRe. Jak se vás ptala ta fanynka, jestli spolu chodíte, je to pravda?"

Řekl a koukal do země. Podívala jsem se na GEJMRa, jestli mu to mám říct, a on jen kývl na souhlas.

Otočila jsem hlavu na MenTa a nadechla se.

,,Jo. Je to pravda. Chodíme spolu"

Řekla jsem a bylo ticho. Chtěla jsem se zeptat, jestli mu to vadí, ale GEJMR mě předběhl.

,,MenTe? Vadí ti to?"

,,Ne, né. Proč by mi to vadilo?"

Falešně se usmál, ale my to poznali. Pak sklonil hlavu a šel dál. Nevydržela jsem to a běžela za ním. Objala jsem ho a zašeptala:

,,A teď mi řekni pravdu"

Hned jak jsem to dořekla, mě objal taky a po tváři mu stekla slza. Jak mi dopadla na rameno, odstrčila jsem se a koukla se mu do očí. Bylo mi ho líto.

,,Ó MenTe"

Řekla jsem a pevně ho objala.

,,Je mi to líto"

Zašeptala jsem a pevně ho stiskla.