GEJMRE?!

Cože?!

,,Vy se znáte?"

,,Jasně"

,,Chodili jsme spolu do školy"

,,Nejlepší kámošky"

,,Pamatuješ si ještě pozdrav?"

,,Že váháš!"

Mrkla na Sáru a položila krabici na zem.

,,V autě sou ještě věci kdyby něco"

Ozval se Kuba a šel zase k autu. Já šel hned za nim.

,,Děje se něco?"

Zeptal se mě, když mi podával krabici.

,,Je marný ti lhát viď..."

,,Jo''

,,Fajn. Víš, když ste byli pryč, nahrával sem a pak přišla Sára''

,,Dál?''

,,No... Trochu se to zvrtlo"

,,Trochu?''

,,Jo trochu. Nic nebylo''

,,A ty chceš pomoct s tim, jak to říct že?"

,,Kubo prosím. Vždy když je něco perfektní, musí se něco stát. A nikdy to není hezký"

,,Já bych počkal až Sára odejde. Pak bych to Karol řekl"

,,Asi máš pravdu. Díky"

,,V poho. A teď jdi, nemáme na to celej den"

Usmál se a já taky. Když jsme byli vevnitř, něco tu nehrálo.

,,Kde jsou holky?"

,,Nevim"

Řekl jsem a zaslechl hlasy ze zhora. Šli jsme nahoru a zastavili se, protože se otevřeli dveře. Vyšla Karol.

,,Karol co se"

,,Drž hubu!"

Řekla a obešla mě. Já ji ale stihl chytit za ruku.

,,Ty brečíš? Co jsem udělal?"

,,Ty se ptáš co si udělal?! Vážně?!"

,,Jo vážně se ptám!"

Řekl jsem a přiletěla facka.

,,Za co?"

Dodal jsem a přiletěla druhá na druhou stranu.

,,Idiote!"

Řekla a seběhla schody.

,,Nána pitomá"

Ozvala se Sára.

,,Co si jí udělala?!"

Vyjel jsem po ní.

,,Nic co by"

Usmála se.

,,Jen jsem jí řekla, o tom co jste spolu dělali, když byli pryč"

Dodala a já to nevydržel. Musel jsem jí dát facku, ale nemusela být tak velká.

,,Michale!''

Okřikl mě Kuba a držel mi ruce.

,,Pusť mě!"

,,Ne"

,,Ti nejsem dobrá nebo co?! Co si to vůbec dovoluješ?! Stáhnout ruku na holku! Že se nestydíš!"

,,Ty jedna malá mrcho!"

,,Michale klidni se"

,,Poslechni ho"

,,Ty drž hubu a vypasni!"

,,Fajn žádný problém. Jinak... Líbeš úžasně. Papa''

Usmála se a odešla. Hned jak zavřela hlavní dveře steklo mi několik slz.

,,To je taková kráva!"

Křikl jsem přes celý dům a Kuba mě objal.

Pohled Karol

Po tom, co jsem odešla z jeho domu, jsem šla k sobě. Nemůžu uvěřit tomu, co udělal. Proč se s ní vyspal, když jsem se k němu měla stěhovat? Proč!?

Cestou jsem brečela a doufala, že nenarazím na nějaké fanynky. Naštěstí ne.

Doma jsem potkala nečekanou návštěvu.

,,Ahoj"

,,Mami? Co-co tady děláte?"

,,No... Nedorazila jsi k nám, a tak jsme my šli k tobě"

,,Všimli jsme si, že se stěhuješ. Je to ten Michal?"

,,Jo, je"

,,Co se ti stalo?"

,,Nic"

,,Zlatíčko nelži. Proč brečíš?"

,,Jestli to udělal Michal, tak má tedy velký problém!"

,,Ne Michal to nebyl"

,,A kdo pak?"

,,Nikdo. Nechte to plavat. Kdy jste přijeli?"

Změnila jsem téma. Chvíli jsme si povídali, ale pak někdo zazvonil. Šla jsem otevřít. Byl to Michal.

,,Co tady děláš?!"

,,Karol. Nevim co ti Sára nakecala, ale musim ti říct pravdu"

,,O to já nestojim, a teď už vůbec ne"

,,Ale já ti to musim říct"

,,Promiň, ale teď nemůžu. Mám doma rodinu"

,,Aha. Napiš až budeš moct"

Otočil se a odešel. Chtěla jsem na něj zavolat, ale nešlo to.

,,Kdo to byl?"

,,Pošťák"

Zalhala jsem.

,,Aha. Kde jsme skončili?"

Řekl táta a pokračovali jsme v mluvení. Po pár hodinách odešli, a já napsala Míšovi...