GEJMRE?!

Je to pravda?

,,To bude dobrý. Uvidíš. On ti to vysvětlí, neboj"

Objala mě a já jí.

,,Ale já ho už nechci vidět"

,,A nevíš kdo byla ta jeho ex?"

,,Ne. Na mobile měl napsáno cizí číslo"

,,No tak vidíš. Už jí nemiluje, jinak by ji tam měl"

Řekla. Asi po půl hodině jsem šla domů. Cestou jsem potkala Marwa.

,,Ahoj. Co se ti stalo?"

,,Ahoj. Né to nic neřeš. To bude dobrý. Vyřešim to sama"

Odpověděla jsem a šla pryč.

,,Karol. Počkej. Fakt mi to nechceš říct?"

,,Ne Marwe, díky, ale tohle si musim vyřešit sama"

Trochu jsem se usmála a šla dál.

,,Dobře. Tak-tak ahoj"

,,Ahoj"

Dodala jsem a šla pryč.

Jsem doma. Otevřu dveře a sundám si bundu a boty a jdu do pokoje. Skočim do postele a snažim si vyčistit hlavu. Nejde to. Prostě to nejde. Já ho fakt miluju. Miluju ho a nedokážu si připustit, že měl jinou.

Pohled GEJMRa

Karol odešla hned po tom, co mi zavolala Káťa. Poznal jsem ji na střední a byli sme spolu dlouho. Ale pak to přestalo. Už jsem ji nemiloval. Ale ona mě pořád.

Nedokážu si připustit, že Karol odešla. Zrovna v tuhle dobu. Rozhodl jsem se převléknout a jít ven. Tam na to snad aspoň trochu zapomenu.

Jsem na námku. Tam, kde vždy sedívala Karol. Pořád jsem na ní myslel. Tak jsem šel k ní.

Jsem tady. Super. Poslední nádech a jdu zaklepat. Tak jo, jsem připraven.

,,To vzládneš GEJMRe. Zaklepej. Prostě zaklepej''

Dodal jsem si odvahy a natáhl ruku. Zaklepal jsem.

,,Kdo je?"

Slyšel jsem její hlas, který zněl smutně a sklamaně.

,,To jsem já"

,,Co tady chceš?!"

,,Chci ti to vysvětlit"

,,Mně nic vysvětlovat nemusíš. Běž pryč"

,,Ale no tak. Karol"

,,NE! Říkám běž pryč!"

,,Ale"

,,Nech toho! Nechci tě vidět. Vypadni!"

,,Karol. Nech mě to aspoň vysvětlit. Prosím"

Řekl jsem a bylo ticho. Nevěděl jsem, jestli mám mluvit nebo být zticha a čekat na odpověď. V tom mluvila ona.

,,Fajn. Tak mluv. Kdo je ta tvoje ex?!"

,,To byla Káťa. Poznali sme se na střední. Byli sme spolu dlouho ale pak to přestalo. Já ji už nemiluju, ale ona mě jo, i když já miluju tebe"

Domluvil sem. Bylo ticho. Hromové tocho. Najednou se otevřely dveře.

,,Je to pravda?"

,,Jo. Je to pravda"

Sklonil jsem hlavu. Chvíli na mě jen nevěřícně koukala ale pak mi skočila kolem ramen a objala mě. Objatí jsem ji opětoval.

,,Už se nezlobíš?"

,,Hmmm... Možná už ne"

,,Jak to myslíš?"

,,Ale nijak. Miluji tě"

Pošeptala a pevně mě objala. Jsem rád, že je to vyřešený.