Ráno mě probudila úžasná vůně. Vztala jsem, oblékla se a šla do kuchyně.
,,Dobré ráno zlato"
Ozval se Michal.
,,Dobré. Co děláš?"
,,Palačinky. Dáš si?"
,,Že váháš"
Usmála jsem se a sedla si ke stolu. Michal donesl palačinky a oba jsme se nasnídali. Po snídani Míšovi někdo volal. Vzal to hned u stolu.
,,Ahoj Jirko------dneska?------aha...------ne, jen že dneska nemůžu------já vim že sme to už odkládali------já vim------fajn čau------čau"
Típl to.
,,Děje se něco?"
,,Ne nic"
,,Míšo"
,,Dneska mám točit s Jirkou video. Úplně se na to zapoměl"
,,A jaký je v tom problém?''
,,Nemůžu ti pomoct s balením"
,,Jaj Míšo. Tak zavolám Honzovi. To není problém"
,,Vážně ne?"
,,Ne"
,,Fajn díky. Ale Honza taky nemůže, zkus Kubu"
,,Fajn tak jdu zavolat"
Zvedla jsem se a šla pro mobil.
,,Ahoj"
,,Ahoj. Hele máš teď čas?"
,,Jo proč?"
,,Potřebuju pomoc s balením"
,,Ty někam jedeš? Proč ti nepomůže Michal?"
,,Michal točí a stěhuju se k němu"
,,Aha. A proč to neuděláte potom?"
,,Kubo prosím"
,,Fajn. Kdy a kde?"
,,Teď u Michala"
,,Ok hned sem tam"
Típl to.
,,Za chvíli pudem točit"
Ozval se Michal na schodech a po pár sekundách byl ve dveřích a sedl si ke mě na postel.
,,Co říkal?"
,,Že za chvíli je tady"
,,Tak se pojď převlíknout"
Vztali jsme a šli ke skříni. Našel mi moje věci a já se oblékla. Po chvíli už venku troubilo auto.
,,Ahoj"
Dali jsme si pusu a já šla k němu.
,,Čáu"
,,Čáu"
Pozdravila jsem a sedla si k němu. Měl auto bez střechy a seděl tam jak největší machr. Po pár minutách jsme byli u mě a už balili.
,,Kam tohle?"
,,To dej tam"
,,A tohle"
,,To mi dej"
No... Takhle to chvíli pokračovalo. Asi 2 hodiny. Měla jsem pár věcí v krabicích, a tak jsme nějaké dali do auta a vyrazili.
Pohled Michala
Karol odjela s Kubou v jeho novým autě a já šel k počítači. Oblékl jsem se kvůli Kubovi, však mě nemusí vidět že? Zapl jsem MC a i teamspeak.
ČTEŠ
GEJMRE?!
FanficPoznali se přes YouTube. Natáčeli spolu víc a víc videí. Až to jednoho dne přišlo... Gejmr zavolal naší hlavní hrdince Karol a domluvili si schůzku. Karol pak pochopí, že ho viděla každý den a byl to on, kdo se na ni pořád usmíval a díval se na ní...