GEJMRE?!

GEJMR... a nebo...

Pohled Karol

GEJMR odešel a já si sedla ke Kelovi. Chvíli bylo ticho, ale pak se Kelo ozval.

,,Ták... Eeh... Eemmm... O čem si sa chcela porozprávať?"

,,Ee... O Michalovi"

,,Dobre... Kte chceš začat?"

Řekl a já se zamyslela.

...O půl hodiny později...

Dalších 30 minut dopadlo dobře. Ani jedno slovo o GEJMRovi, jen Michal, Michal a zase jenom Michal. Později jsme se stejně dostali ke mě a ke GEJMRovi.

,,Jak som viděl, tak sa máte s Michalom velmi radi"

Usmál se a já taky... Než mi to došlo...

,,S Michalem?"

Řekla jsem a jeho výraz se změnil. Uvědomil si to.

,,Eee... Chcel som povedať s GEJMRom"

Falešně se usmál, ale já to tak nenechala.

,,Ne Kelo... GEJMR... On... On je"

,,Fajn dobre dobre. Áno... GEJMR sa menuje Michal. Myslel som, že to vieš"

,,Ne"

,,Tebe to nepovedal?"

,,Ne. Když jsem se ho ptala, neodpověděl, nebo změnil téma, a nebo že mi to řekne jindy. Pak jsem se už neptala"

,,Aha. Tak ja radšej už pudem. Tak ahoj"

,,Ahoj"

Zavřel za sebou a já šla do ložnice pro telefon. Jen co jsem vztoupila, začal mi někdo volat. Na obrazovce se oběvilo Miláček♥ a GEJMRova fotka. Chvilku jsem přemýšlela, jestli to zvednout, nebo ne. Nakonec jsem to zvedla.

,,Ahoj lásko"

,,Čau"

,,Děje se něco?"

,,Ne jen mám dost práce"

Změnila jsem tón.

,,Aha. A Kelo už odešel?"

,,Jo před chvílí"

,,Dobře za chvilku jsem u tebe. Musim ti něco říct"

,,To já taky tak zatim ahoj"

,,Dobře pa"

Típl to a já se docela i ďábelsky usmála.

Pohled GEJMRa

Zavolal jsem Karol. Nebyla moc příjemná, ale pak se to změnilo. I tak jsem poznal, že se něco děje. Doufám že to není vážné.

Řekl jsem jí, že jí musim něco říct. Mám vyhlédnutý malý, pěkný a útulný domek, ve kterém bychom mohli bydlet spolu. Však už jsme spolu nějaký ten pátek... No ne?

Přemýšlel jsem také nad tím, jestli bude nejdřív svadba, nebo nebo domek. Svadbu necháme na jindy a teď se zaměříme na domek. Sama mi jednou říkala, že chce nejdřív dům a pak svadbu.

Típl jsem to a nasedl do auta. Jel jsem do cukrárny, kde jsem koupil bonboniéru. Pak jsem jel do květinářství, kde jsem koupil tu nejhezčí kytici pro moji lásku a jel za ní. Zaklepal jsem a hned mi otevřela. Vypadala v pořádku, ale po kratším rozhovoru se vše změnilo...

,,Nechceš kávu, Míšo?"

,,Míšo? Proč mi říká... Kelo!"

,,Míšo? Proč..."

,,Nejsi snad Michal GEJMRe? Nebo ti tak nemám říkat"

,,Jak-Jak si to..."

,,No jak asi. Díky Kelovi. Proč si mi nikdy nechtěl říct, jak se jmenuješ?!"

Zvýšila hlas. Nelíbila se mi situace, ale na změnu tématu bylo moc pozdě. Nevěděl jsem co mám dělat.

,,Mluv se mnou"

Řekla klidným hlasem.

,,Odpověz už!"

,,Já nevim!"

Zařval jsem. Nevim co to do mě vělo(sorry nwm jestli vje nebo vě😂).

,,Jo tak ty nevíš. To bys měl vědět!"

,,Nechtěl jsem, abys to věděla! Prostě jsem to nechtěl! Stačí?! Chtěl jsem ti ukázat velmi důležitou věc a probrat to s tebou, ale zřejmě se mnou nechceš bydlet!"

Domluvil jsem a odešel. Její výraz se změnil hned, co jsem zmínil společné bydlení. Zabouchl jsem dveře a bez váhání nasedl do auta. Cítil jsem, jak se mi začínají hromadit slzy v očích, ale nemohl jsem brečet. Ne teď.

Nastartoval jsem a viděl jak Karol otevřela dveře. Nečekal jsem a hned odjel.