GEJMRE?!

?Výročí?

Pohled Michala

Ráno jsem vztal dřív než normálně a šel něco koupit. Dneska je speciální den. Je to totiž už půl roku, co jsme se s Karol osobně setkali.

Šel jsem do květinovky koupit pár růží. Karol je miluje. Cestou z ní jsem potkal Honzu.

,,Ahoj"

,,Ahoj co tady děláš?"

,,Šel jsem něco koupit"

,,Pro Karol že? Jo, růže miluje"

,,Jo to miluje. Promiň Honzo"

Řekl jsem, když jsem viděl jeho smutný výraz, který se snažil zakrýt.

,,Za co?"

,,Že jsem ti ji přebral"

,,To je dobrý"

,,Ne Honzo. Vim že si ji miloval, nevim proč jsem to udělal, já..."

,,Michale. Přestaň se omlouvat. To bylo dřív, teď je to jinak"

Dal mi prst na pusu abych nemluvil. Díval jsem se mu do očí a on mně. Chtěl jsem něco říct, ale on mě předběhl.

,,Ne, nic neříkej. Neomlouvej se. Ty za to nemůžeš"

,,Ale můžu"

,,Michale. Měl bys jít"

Přerušil mě. Nechce se o tom bavit, chápu, to ani já ne.

,,Máš pravdu. Tak se měj, čau"

,,Čau"

Obešli jsme se a každý se vydal vlastním směrem.

Pohled Karol

Ráno jsem se vzbudila trochu dřív než normálně. Míša vedle mě nebyl, takže je zřejmě zase v kuchyni.

Vztala jsem a šla rovnou do kuchyně. Na schodech jsem si ale něčeho všimla.

Michal byl v obýváku a připravoval pohovku. Zasmála jsem se, když jsem si všimla, že tam je jen v boxerkách. Asi si mě všiml, protože se otočil.

,,Nějak brzo nemyslíš?"

Objal mě.

,,Nemohla jsem spát"

Usmála jsem se a políbila ho.

,,Tak to jo"

,,Co tady připravuješ"

,,Copak nevíš co je dnes za den?"

,,Ty sis vzpomněl?!"

,,No jasně lásko,"

Políbil mě.

,,na to že má dnes přijít Honza, Marek, Petr, Kuba a Kelo nezapomínám"

,,Cože? Proč zrovna dneska?"

,,Já ti to neříkal?"

,,Ne"

,,Aha tak to je jedno. Prostě dneska přijdou nevim od kolika proto už takhle brzo to připravuju. Proč si se vůbec smála?"

,,Je vtipné vidět tě takhle brzo v obýváku jen v boxerkách"

Zasmála jsem se a on taky.

,,Abys nedopadla stejně"

Vzal mě do náruče a odnesl mě na pohovku.

,,Míšo! Pusť mě! Přestaň sakra"

Smála jsem se cestou.