Hey You [Marcus&Martinus CZ]

2💘

,,Lilly? Do toho jednoho VIP apartmánu si objednali na ráno snídani do postele, tak by bylo super, kdybys tu ráno byla brzo!" Zavolala za mnou ještě Dagmar, než jsem stačila opustit hotel. Povzdechla jsem si. Zítra tu holt budu muset být o něco dřív.

,,Jsem doma!" Zařvala jsem na celý barák, když jsem si zula boty. Během několika málo vteřin se v předsíni objevila moje malá sestřička Anet. Jsou jí tři roky a je to pěkný kvítko. Vyskočila mi do náruče a smála se, mezitím co jsem se s ní točila dokola a hrála si na letadlo. Pak jsem si ji nechala v náručí a vydala se s ní do obýváku.

,,Ahoj," pozdravila jsem Minnie. To je taky moje sestra. Ale narozdíl od Anet je jen o rok a půl mladší než já. Dokonalé naplánování. Ale co. Je to starost rodičů. Když to tak chtěli, já jim to brát nebudu.

,,Mám hlad," odpověděla mi Min místo pozdravu. Jen jsem si odfrkla. Naši jsou v práci a ona je prostě hrozně líná si udělat večeři. Nepochopím, že rodiče dovolí, aby tu přes den zůstávala s Anet sama. Vždyť Min se neumí postarat ani sama o sebe, natož o tří leté dítěte.

,,A co chceš?" Postavila jsem se jí před televizi a zabránila jí tak ve výhledu. Začala se různě naklánět, aby přes mě viděla. No, i tak jí to bylo houby platné. Jen jsem se začala smát.

,,Haha, fakt vtipný," postavila se z gauče a odtlačila mě od zorného pole. ,,Za to mi dlužíš pizzu."

Smála jsem se dál a pak vytáhla z mojí kabelky telefon. ,,Dobře, ale objednáváš ty."

Jen protočila panenkami, ale poslechla mě. Vzala jsem si Anet znovu do náruče a zamířila s ní do koupelny. Tam jsem ji umyla a převlékla do pyžama. Když jsme se vrátila zpátky do obýváku, Min si už na stole ujídala pizzu.

,,Dík, že jsi nás zavolala," sedla jsem si i s Anet ke stolu a hmátla po jednom trojúhelníku ananasové pizzy. Jo, moje nejoblíbenější. Minnie se jen zašklebila a dál sledovala televizi.

***

,,Pokojová služba," zaklepala jsem na dveře jednoho z VIP pokojů a čekala, až se ozve pozvání dovnitř. Pak už jsem jen s talířem se snídaní vešla dovnitř.

,,Polož to prosím na stůl," ozval se z koupelny klučičí hlas. Učinila jsem tak a měla v plánu hned odejít. No, zastavil mě on. Vešel do místnosti a postavil se mi, asi spíš nevědomky, před dveře. Byl to on. Ten hnědooký blonďák, co mi včera pomohl z tou vázou. Zadívala jsem se mi přímo do očí. Po zádech mi přešel mráz. Jsou tak temné a tajemné.

,,To jsem nevěděl, že tu zaměstnávají tak pěkné teenengerky," usmál se na mě, při čemž odhalil řadu svých bílých zubů. Pak přistoupil blíže a natáhl ke mně ruku. ,,Jmenuji se Martinus, ale sem tam mi říkají..."

,,Tinusi, potřeboval bych si půjčit..." vtrhl někdo do pokoje a jak mě spatřil, zarazil se. Stejně jako já. Asi vidím dvojmo? Nebo jsem pila něco, co jsem neměla? Stáli přede mnou oba dva. Jako by jeden byl jen odraz toho druhého. Byli naprosto stejní.

,,Nazdar bro," otočil se na něj Martinus. ,,Máme společnost...ehmm, jakže se jmenuješ?"

,,Ehh, Lilly," vzpamatovala jsem se po chvilce. Ale i tak jsem neustále těkala očima z jednoho na druhého a snažila se je nějak rozeznat.

Ten druhý se usmál a přistoupil ke mně. ,,Ahoj. Těší mě. Jsem Marcus. Včera jsme se viděli na recepci."

Takže to nebyl Martinus, kdo zachytil tu vázu, ale jeho na vlas stejné dvojče. Přijala jsem Marcusovu nataženou ruku. Když se náš pokožka otřela o sebe, projel mnou elektrizující pocit.

,,P-promiňte," odtrhla jsem po chvilce zrak od jeho temných očí, téměř na vlas stejných od Tinusových. ,,J-já musím ještě...no, obsloužit hosty."

Jo, přiznávám. S kluky moc mluvit neumím. Ale aspoň jsem jim nemusela lhát. Vážně jsem toho měla ještě hodně na práci. Jen jsem popadla plný koš a vyšla z jejich pokoje.

~💙 Love pineapples 💙~
Omlouvám se, že delší dobu nevyšla kapitolka🙈...ale věnovala jsem se spíše jinému příběhu😅
Jinak, musím říct, že jste úžasní❤😍 jen jedna kapitola a hned 39⭐??? Já asi omdlím🙊😙
💘Love you💘