Hey You [Marcus&Martinus CZ]

8💘

Lilly

Zaklepala jsem na dveře. ,,Pokojová služba."

,,Pojď dál," ozval se zevnitř Marcusův hlas a já vstoupila. Seděl na gauči v rohu pokoje a sledoval mě. Usmála jsem se a začala s běžným úklidem pokoje. Stále jsem při tom na sobě cítila jeho temný pohled. Když jsem zkončila, otočila jsem se na něj.

,,Tak co? Jak sis to včera užila?" usmál se na mě a pokynul mi, ať přistoupím blíž. Učinila jsem tak a posadila se vedle něj na gauč. Zalilo mě teplo z jeho blízkosti. Vnímala jsem jeho omamnou vůni a doslova nemohla najít cestu zpět z jeho očí.

,,Celkem dobrý," pokrčila jsem rameny. ,,Teda hloupost. Výborný. Netušila jsem, že tvůj bratr umí tak romanticky tančit."

,,Jo, no," odvrátil ode mě pohled a zadíval se do prázdna. ,,To on umí no. Ještě nějaké novinky?"

,,Konečně mám kluka," usmála jsem se.

Marcus

Trhl jsem sebou. ,,C-co, že m-máš?"

Široce se usmála. Bože. Mé srdce vynechalo několik úderů. Svět se zastavil a já propadl do černé díry plné bolesti a smutku. Sakra, vždyť jsme dvojčata. Co je na něm lepšího? Nepohybuji, že chodí s někým jiným. Vždyť většinu času teď trávila jenom s námi. Teda spíš s Tinusem. A o to je to horší. Můj mladší bratr si ukradne první dívku, do které jsem se opravdu zamiloval.

,,J-jo, to... To je bezva," pokusil jsem se o nějaký ten úsměv. ,,Jsem rád, že jsi šťastná."

Nelhal jsem ji. Opravdu jsem rád. Je šťastná a to je to hlavní. Mě to může bolet sebevíc, ale na prvním místě je a vždycky bude ona. Pokud jí bude líp s mým dvojčetem, prostě bude s ním.

,,Jsi v pohodě?" Změřila si mě pohledem a pozvedla obočí. Je hrozně roztomilá.

,,J-jo, j-jasně," netušil jsem, že to jde na mě až tak moc poznat.

,,Marcusi," položila mi ruku na rameno a já se jí musel podívat do očí. ,,Poznám, když mým kamarádům něco je. Na tohle mám instinkt."

Kamarád. Jsem jen kamarád. Nic víc. Nechci friendzone, ale je to lepší, než ji ztratit úplně.

Při pohledu do jejích jiskřivých očí se mi zatočila hlava. Stále mě sledovala a čekala na odpověď. Povzdechl jsem si. ,,Nic mi není, fakt. Jen mě trochu bolí hlava."

Asi mi to moc nevěřila. Ale nakonec jí nezbylo nic jiného. ,,Dobře, tak já ti zajdu pro nějaký prášek, ano?"

,,Ne, nic to není," ujišťoval jsem ji. ,,Věř mi, za chvíli to přejde."

Jen zavrtěla hlavou a vstala. ,,Nemá cenu se se mnou hádat. Prostě ti ho přinesu ať chceš, nebo ne."

Povzdechl jsem si. Když za ní zacvakly dveře, zombie krokem jsem se došoural k posteli a spadl do měkkých peřin.

Pořád musím myslet na to, jaké by to bylo, kdyby místo s Tinusem chodila se mnou. Chránil bych si ji. Byla by jen moje. Nikomu bych nedovolil si na ni byť jen sáhnout.

Jedna nezbedná slza si našla cestu z mého oka na polštář. Za ní následovala další a další. Neovládl jsem je. Smířit se s tím, že my dva budeme jen přátelé? Vždyť to je nemožné. Chtějte po mně cokoliv, jen né smířit se s tímto faktem.

Ale nechci ublížit ani jí, ani Tinusovi. Mám ho rád. Přece jen, je to můj bratr. Možná kdybych mu to všechno řekl, nějak bychom to spolu vyřešili. Jo. Kdyby kdyby kdyby. Bože, nenávidím to slovo.

Otevřely se dveře a někdo vešel do pokoje. Rychle jsem schoval hlavu do polštáře. Nepotřebuji, aby mě viděla takhle zlomeného.

Nejspíš si myslela, že spím. Přišla blíž a přehodila přes mě deku. Pocítil jsem lehký dotek na krku, jak mě pohladila. Zkousl jsem si spodní ret a zaryl nehty do peřin, abych se ovládl a nepřitáhl si ji k sobě.

Ona je šťastná i bez tebe, není co řešit...

~💙 Love pineapples 💙~
Čauky luffíci😘✌ chtěla jsem vám ještě vydat dneska kapitolku, protože nevím, jak to teď bude 😑...dneska jsem domů přinesla 3 a 4 z matiky...ano, matiky...a já... nepochopitelné toto😒😛
No bohužel, jak jsem čekala, reakce mých rodičů nebyla nějak extra pozitivní😔 asi mi budou následující dny zabavovat tablet i telefon...kdo ví, jestli mě vůbec pustí aspoň na notebook...😭...
Takže tolik k omluvě, kdyby náhodou nevycházely kapitoly...ale snažit se budu💋💞
💘Love you💘