Hey You [Marcus&Martinus CZ]

1💘

Procházela jsem ranní ulice Osla, sluchátka v uších a tiše jsem si pobrukovala do rytmu písničky Never Say Never. Co se týče Justina, mám ráda jeho písničky, ale on celkově je celkem na houby.

Netrvalo dlouho a ocitla jsem se před jedním z nejluxusnějších hotelů v centru hlavního města. Na tyhle prázdniny se stal skoro mým domovem. Ráno přicházím o půl šesté a odcházím odsud večer v deset, ne-li později.

Ale tak co. Je to nejlepší prázdninová brigáda, kterou jsem mohla ve svém věku sehnat. Je úžasně placená a já prostě peníze potřebuji. Kdo by je nepotřeboval, že?

,,Ahoj Lilly," usmála se na mě Dagmar z recepce, když jsem procházela kolem. Pozdrav jsem ji opětovala a odběhla si odložit věci do šatny.

,,Tak, co je dneska v plánu?" Vrátila jsem se k ní a nahlédla do papírů, kterými listovala. Dagmar je postarší milá paní s dlouhými havraními vlasy. Je hrozně milá a kdybyste jí viděli, jak obsluhuje hosty... Prostě dokonalá žena. Není co dodat.

,,Dneska tu bude pěkně narváno," ukázala mi rezervace na několik pokojů, z toho dva VIP apartmány.

,,Mají přijet okolo třetí," ukázala mi papíry. ,,No, myslím, že máš co dělat."

Odfrkla jsem si. ,,Nějak to zvládnu."

Převzala jsem si klíčky a výtahem vyjela do posledního patra. Postupně jsem ve všech pokojích převlékla povlečení, obetřela prach, prostě připravila všechno tak, ať jsou hosté spokojení.

Něco málo před třetí jsem se vrátila zpátky na recepci. Ten nával píšících holek před hotelem se nedal přehlédnout. Dagmar pobíhala sem tam, vůbec nic nestíhala. Ty holky začaly bušit na skleněné dveře a mnohem víc pištět. Nechápala jsem to. Chovají se jak krávy. Ale co. Nevšímala jsem si jich.

,,Lilly, drahoušku, vezmi to prosím na chvíli za mě," vrazila mi Dagmar do ruky papíry a odběhla. Takhle je to vždycky. Když tu není ani noha, personálem se to tu jen hemží. Ale když je tu narváho po strop, není tu nikdo, kdo by pomohl.

Postavila jsem se za pult a postupně začala rozdávat hostům klíče jejich pokojů.

,,Dva VIP apartmány," ozvalo se nade mnou. Ani jsem nezvedla pohled a začala hledat klíče.

,,Sakra," zaklela jsem, když jsem ve spěchu zavadila o skleněnou vázu, která se hned překulila přes okraj a padala na zem. Už jsem viděla spoustu střepů. Na poslední chvíli se někdo sklonil a chytil ji. Pak se narovnal a mě se tak naskytl pohled na vyššího blonďáka s čokoládovýma očima.

,,Nemusíš spěchat, počkám si," usmál se a postavil vázu zpátky na místo.

,,Díky," usmála jsem se a podala mu klíče. Při tom jsem se bříšky prstů otřela o jeho hebkou pokožku. Projel mnou zvláštní pocit. Lehký proud elektřiny, který mi roznesl teplo do celého těla. Ten kluk se znovu usmál a odešel.

Byla bych se za ním dívala, kdyby po něm nenásledovalo dalších dvacet lidí. Ale i tak jsem na něj pořád musela myslet. Kdo to je? Musí být plus mínus stejně starý jako já. No, pokud je tady v hotelu ubytovaný, určitě se ještě potkáme.

~💙 Love pineapples 💙~
Tak jsem tu s novou story...Hope, you'll like it💖
Jinak nwm, jak to teď bude s kapitolami...jsem na dovolené v jižních Čechách a fakt nwm, jak budu stíhat😉
💘Love you💘