Hey You [Marcus&Martinus CZ]

18💘

Marcus

Nic jsem nedokázal vnímat. Z nemocnice jsem zamířil rovnou na hotel a do koupelny. Věděl jsem, že mě za to bude nenávidět. Jsem takový vůl. Zasloužím si jen to nejhorší.

Opět jsem si ostrou čepel žiletky přiložil k ruce. Z očí mi začaly vytékat slzy. Měl jsem ji před sebou. Moji dokonalou Lilly. Ublížil jsem ji. Tohle si nikdy neodpustím. Pomalu jsem otřel žiletku o svou pokožku. Z ranky začala vytékat rudá tekutina. Nadechl jsem se a přiložil čepel na další místo. Tentokrát jsem prudce škubl, což zabolelo mnohem víc. Bože, kam až jsem to klesl? Už jsem ani nepočítal, kolikrát žiletka přejela po mém předloktí. Docela dost to bolelo. Ale ten pocit, že jsem ublížil té nejdokonalejší princezně mě trápil mnohem víc.

,,Bože! Co blbneš?!" vytrhl někdo do koupelny a žiletku mi z ruky vyrazil. Svezl jsem se k zemi a až teď plně pocítil veškerou tu fyzickou bolest.

,,Nech mě!" odstrčil jsem Tinuse, který se mě snažil dostat na nohy. Bohužel se mu to po nějaké té chvilce podařilo. Nezbylo mi nic jiného, než se s jeho pomocí dobelhat do pokoje na gauč.

,,Děkovat ti nebudu," odfrkl jsem si.

,,To ani nečekám," odpověděl mi téměř klidně. Pak někam odběhl a vrátil se s ubrousky v jedné a lékárničkou v druhé ruce.

,,Nech mě," odtáhl jsem svou ruku dál, když mi chtěl rány vydezinfikovat.

,,Neblbni," pevně mi ruku chytil, až jsem vyjekl. ,,Hele, já vím, že jsem se zachoval jak debil a že tohle si Lilly nezasloužila, ale moc dobře víš, že řešit takové situace mi nikdy nešlo."

Teď jsem mu musel dát za pravdu. V tomhle je můj bratr úplně marný. Sykl jsem, když mi navlhčený ubrousek přiložil na ránu.

,,Ty vole, můžeš mi říct, proč to vůbec děláš?!" zašklebil se, když si mou ruku pozorně prohlédl. Pak se mi zadíval do očí. Myslím, že mu to nemusím vysvětlovat. Zná mě až moc dobře, aby věděl, jak se v určitých situacích chovám.

,,Je to kvůli Lil?" zeptal se po chvilce a pokračoval v ošetřování. ,,Miluješ ji, že?"

Tiše jsem přikývl. Nejvíc na světě. Nedokážu si představit, jak by vypadal můj život, kdybych jí nepotkal.

,,Stojí ti za to?" pokračoval Tinus.

,,Ona mi stojí za všechno na světě," sykl jsem, jelikož mi opět přiložil štiplavou tekutinu k otevřené ráně. ,,Když už ses na ni vykašlal ty..."

,,Nechápeš to," skočil mi do řeči a začal mi ruku omotávat obvazem. ,,Cítíš mravenčení v břiše, když jsi s Lil? Jako by ti něco zastínilo mozek a ty vnímal jen tu jedinou osobu, co ti stojí po boku? Každý dotyk v tobě vyvolává směs pocitů a ty vůbec netušíš, odkud se všechny berou?"

Přikývl jsem. Přesně tohle vnímám, když jsem Lil nablízku.

,,To samé já cítím k Lemi," povzdechl si a upevnil mi obvaz svorkami. ,,Vím, že jsem k Lilly nebyl upřímný a zachoval se jako pitomec, ale prostě toho na mě bylo moc."

Prohlédl jsem si svou ošetřenou ruku. Nikdy bych neřekl, že zrovna Tinus bude znát první pomoc.

,,Už to nedělej," podíval se na mě prosebným pohledem. Povzdechl jsem si. Přece jen po tom všem, co Lil udělal, je to můj bratr a já ho mám i přesto rád.

,,D-díky," vykoktal jsem a položil se na postel. Byl jsem dost unavený, ale kvůli myšlenkám na mou Lilly jsem usnout nemohl. Mou? Zase jsem si ji přivlastnil, aniž by to byla pravda. Povzdechl jsem si.

,,Hele," posadil se Tinus vedle mě. ,,Co mám dělat s tím malým?"

Nechápavě jsem se na něj zadíval. Až pak mi došlo, že jemu jsem o tom vlastně ještě neřekl. Zhluboka jsem se nadechl. Teď to musím vysvětlit ještě jemu...

Lilly

Ležela jsem v posteli a koukala do stropu. Ani jsem nevnímala sestřičku, která přišla zkontrolovat, jestli jsem v pořádku. Nic jsem nechápala. Jak jsem si toho nemohla nevšimnout? Ano, možná jsem v sobě měla alkohol, ale že bych si pamatovala všechno, jen ne Marcuse? Vždyť to je přece nemožné.

V hlavě mi pořád zněla Macova věta. 'Miluji tě Lil. Nejvíc, jak to jen jde' . Usmála jsem se. Vždyť já jeho taky. Tak co mi na tom všem tak vadí? Asi to, že mi lhal. Ale na jeho místě bych udělala asi to samé...

Bože. Už o tom nechci přemýšlet. Čekám miminko. Macovo dítě. Naše dítě...

~💙 Love you & pineapples 💙~