Hey You [Marcus&Martinus CZ]

19💘

Lilly

Konečně mě propustili z nemocnice a já si to můžu zamířit do hotelu za Marcusem. Za ty tři dny od doby, kdy jsme se pohádali za mnou nepřišel. Nedivím se. Vyhodila jsem ho. Vlastně skoro bezdůvodně.

Vešla jsem do hotelu, na recepci odzdravila Dagmar a vydala se rovnou do Marcusova pokoje. Chci se mu omluvit a konečně se schoulit v jeho náruči. To je to, co celou dobu potřebuji.

Zaklepala jsem na dveře jeho pokoje, ale nic. Žádné pozvání dál, žádné otevření dveří, prostě nic. Zkusila jsem kliku, ale bylo zamčeno. A pak mě to napadlo. Možná bude u Tinuse. Ať nechtě, přešla jsem k jeho pokoji a zaklepala na dveře tam. Ty se téměř hned otevřely a v nich stál kluk, který se až neuvěřitelně podobal Macovi.

,,Lilly," zarazil se, když mě spatřil. Chtěl ještě něco říct, ale předběhla jsem ho.

,,Je tu Marcus?" zeptala jsem se a snažila se přes jeho ramena nakouknout do pokoje. Tak nějak jsem doufala, že uvidím další blonďatou hlavu, které bych mohla vletět do náruče.

,,No, ne," poškrábal se Tinus na zátylku. ,,Víš, on... On odjel domů do Troforsu."

,,C-cože?" do očí se mi nahrnuly slzy. Proč? Proč odjel a nechal mě tu samotnou? Teď? Když čekám jeho dítě? Odjede si a ani slůvkem se nezmíní?

,,Lil, já, já bych se ti chtěl omluvit," vyrušil mě Tinus z mých myšlenek. ,,Měl jsem k tobě být upřímný hned a ne tě takhle trápit. Mohla bys mi to někdy odpustit?"

,,Jo, v pohodě," ani nevím, co jsem mu řekla. Stále jsem myslela na Maca. Proč sakra?

,,Tak přátelé?" nastavil mi Tinus ruku. Moc jsem ho nevnínala. Přesto jsem mu tu ruku podala a pak se otočila k odchodu. Vím, že za mnou ještě něco volal, ale vůbec jsem ho neposlouchala. Macu, proč? Proč sakra?

*

,,No tak, Lil. Vzpamatuj se," hladila mě máma po vlasech. ,,Na světě je milion jiných jako je on."

,,Ne, on je jen jeden. Jediný. Ho nikdo nenahradí." povzdechla jsem si a z očí se mi vyhrnuly další slzy. Nechal mě tu. Samotnou. Napospas všeho. A ani se nezmínil. Prostě jen utekl jako nějaký zbabělec.

,,Nemysli na něj," přisedla si k nám Minnie a podala mi šálek s čajem. Vděčně jsem se na ni usmála a napila se.

,,Tvoje sestra má pravdu," usmála se máma a znovu si mě přitáhla do objetí. ,,Vím, že to pro tebe asi zrovna teď nebude lehké, ale už ses rozhodla, co s tím malým?"

Přikývla jsem. ,,Asi... Asi si ho nechám."

,,A jsi si jistá, že to zvládneš? A teď myslím i po finanční stránce," zadíval se mi přímo do očí.

,,Dagmar se mi zaručila, že práci v hotelu budu mít vždycky jistou a dostanu od nich i dva roky placené mateřské."

,,Dobrá," usmála se. Jsem ráda, že mě chápe. Ani se nedivím. Koneckonců, ona mě taky měla v sedmnácti. Po chvíli se zvedla se slovy, že nám jde udělat večeři a já v obýváku zůstala s Min sama.

,,A zkusila si mu zavolat?" Zeptala se mě po chvíli. Jen jsem záporně zavrtěla hlavou. Minnie si povzdechla a podala mi telefon. ,,Tak to udělej. Chci vědět, jakou si vymyslí výmluvu, kretén jeden."

Povzdechla jsem si a vytočila Marcusovo číslo. Chvíli to jen tak vyzvánělo. A pak...

,,Marcus Gunnarsen."

Bože. Jak já miluji jeho hlas. Nic jiného mě na světě nedokáže tak uklidnit, jako on.

,,Haló?!"

Zhluboka jsem se nadechla. ,,Jak jsi mi to mohl udělat?!"

,,Lil."

,,Já jsem ti věřila a tys mě při tom nechal na všechno samotnou!"

,,Poslouchej m-..."

,,Ne! Proč jsi chtěl, abych si to malé nechala, když ho sám ani nechceš?!"

,,Takhle prosím nemluv. Není to pravda!"

,,Ale je! A sám to moc dobře víš!"

,,Lilly, nech si to prosím vysvě-..."

,,Nechci si nic nechat vysvětlit! Myslím, že je to víc, než jasné. Ono je totiž hrozně lehké nejprve zbouchnout holku, pak jí říct, jak příšerně jí miluješ a nakonec zdrhnout jak nějaký kriminálník! Ale dobře. Jak chceš! Jen si pamatuj! Za všechny následující důsledky si můžeš jen ty sám!"

,,Princezno moje, pro-..."

Vypla jsem to. Z očí se mi nekontrolovatelně hrnuly slzy. Je po všem. Konec.

Minnie se na mě jen tak dívala. Po chvíli mi podala kapesník a silně mě objala. ,,Myslela jsi to vážně? Chceš si ho nechat vzít? Vždyť ještě před chvílí si mámě říkala, že si to mimčo chceš nechat."

Povzdechla jsem si. ,,Já nevím... Plány se mění..."

~💙 Love pineapples 💙~
"Hola hej! Kapitáne!"
😂😂😂
Jo, ségře právě v televizi běží reklama...njn...
No nic, snad se líbí 😏❤
Jinak užijte si sobotu...já budu muset dopsat čtenářský deník...nemám napsanou ani jednu knížku 😅...njn, všechno na poslední chvíli...😂😜
💘Love you💘