Hey You [Marcus&Martinus CZ]

22💘

Still Marcus

,,Bože," vydechl jsem, když mi ten malý andílek spočinul v náručí. Nemohl jsem tomu uvěřit. Nechala si ho. A teď...? Teď jsem táta. To, to není možné. Do očí se mi nahrnuly slzy. Ani jsem se je nesnažil nijak ovládnout. Jen ať všichni vidí, jak jsem šťastný. Přivinul jsem si ho blíž a zabořil mu nos do malého krkčku, abych mohl vdechovat jeho vůni. Můj syn. Jenom můj. A Lilly...

,,To není možný," zašeptal jsem. ,,Ani nevíš, kolik nocí a dní jsem kvůli tobě probrečel andílku..."

Lilly

Hned, co to dořekl mi došlo, že mohl aspoň vědět o tom, že má syna. Zase je to moje chyba, že jsem mu to neřekla. Povzdechla jsem si. Střetla jsem se s Macovým radostným, vděčným a hlavně láskyplným pohledem. Usmála jsem se. Během chvilky jsem se ocitla v jeho náručí. Objímal nás oba, mě i Sama Tělem mi projela vlna tepla. Tak hrozně moc mi tohle všechno chybělo.

,,Lilly? Víš, že jsi ta nejdokonalejší dívka, s kterou jsem kdy mohl mít takového dokonalého miláčka " věnoval mi horký polibek do vlasů. To místo nehorázně pálelo, ale bylo to pro mě spíše příjemné.

,,Promiň," odtáhla jsem se po chvilce, abych se mu mohla upřímně zašívat do očí. ,,Promiň, že jsem ti to nedala vědět."

,,Nech to být," pohladil mě po tváři a společně jsme se posadili na lavičku. Na klíně si uvelebil Samíka, který nás se spokojeným výrazem pozoroval.

,,Jak se jmenuje?" Zeptal se po chvíli, co si ten prcek jen tak hrál s jeho prsty.

,,Sam," usmála jsem se. ,,A za nedlouho mu bude půl roku."

Překvapeně se na mě podíval. ,,Sam?"

Přikývla jsem. ,,To jméno se ti přece vždycky líbilo, ne?"

Usmál se. ,,Samozřejmě." Chvíli mi jen tak hleděl do očí. Po chvilce se nadechl a sotva slyšitelně zašeptal: ,,Nezapomněla jsi..."

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Nikdy bych si to nepřipustila. Zapomenout na nejlepší chvíle mého života? Vyločeno."

,,Lil," nadechl se a mě bylo hned jasné, co bude následovat. Ale já mám Joshe... a Sama...

,,Nichci slyšet tvoje výmluvy, proč si mě tenkrát nechal samotnou," zvedla jsem ruku a umlčela ho tak. ,,Stejně čas už nevrátíme. A já mám spokojený život. Milujícího přítele a toho nejdokonalejšího syna. Nebudu ti k němu upírat přístup. Jestli ho budeš chtít do střídavé péče-..."

,,Ne," zavrtěl hlavou. ,,Teda, ne, že bych nechtěl. Ale... Nebudu ti ho brát. A navíc, Trofors je odsud dost daleko, pravidelné předávání by pro něj bylo obtížné. Jen... Jen bych ho rád pravidelně viděl. Aspoň jednou za měsíc."

Přikývla jsem. Samík v jeho náruči radostně zavýskal. Mac si ho hned přivinul blíž. Sledovala jsem jejich vzájemné objetí, objetí syna a milujícího otce. Byli spolu tak neuvěřitelně sladcí.

Marcus

Natiskl jsem si Sama víc na tělo, aby Lilly neviděla slzy, které se mi neovladatelně draly do očí. Jasně. Jak jen si sakra mohl myslet, že by se všechno mohlo urovnat a Lilly by byla jen moje? Byl jsem fakt naivní.

,,Macu?" položila mi ruku na rameno. Nuceně jsem se od Sama odtáhl a zadíval se na ni.

,,No, můžeš s náma zajít domů, kdybys chtěl," pokrčila rameny. Usmál jsem se a přikývl. Ještě zavolala svou sestru, já Sama usadil do kočárku a čekal, až si ho vezme. Jen zavrtěla hlavou a naznačila mi, že ho můžu tlačit sám. Cítil jsem se naprosto úžasně. Ten dokonalý pocit, že všichni, kdo se teď na mě podívají ví, že jsem otec... To příjemně zahřeje u srdce...

~💙 Love you & pineapples 💙~