Hey You [Marcus&Martinus CZ]

25💘

Marcus

,,Už je dost pozdě," shodnotil jsem, když mi Samík usnul v náručí a Lillyina hlava se už také nebezpečně klimbala že strany na stranu. ,,Pojď, doprovodí mi vás domů."

Zývla. Bože, ona je tak roztomilá. Schoval jsem ji pramen vlasů za ucho a políbil ji na čelo. Lehce se usmála. Pak jsem uložil Sama do kočárku a s Lil po boku se vydal k jejich domu.

,,Kdy odjíždíš?" Zeptala se mě po chvilce ticha.

,,Za týden," povzdechl jsem si. Nechci odjet. Ale zůstat tu s ní a tím malým uličníkem. Oni dva jsou pro mě vším. Nikdy bych je za nic na světě nevyměnil. Už jsem jednou udělal velkou chybu, když jsem odjel a nechal tak Lil na všechno samotnou. Znovu už stejnou chybu udělat nechci.

,,Děkuji," otočila se na mě, když jsme zastavili na ulici před jejím domem.

Nechápavě jsem pozvedl obočí. ,,Ty děkuješ? To bych měl já. Za to, jak jsi dokonalá dívka. Jak nádherného klučinu jsi mi přivedla na svět a jsi ochotná mi ho čas od času svěřit."

Usmála se. ,,To nic není. Dobrou noc Macu."

Převzala si ode mě kočárek a dotlačila ho do domu. Ještě jednou se na mě otočila a věnovala mi ten nejupřímnější úsměv. Bože, já se snad rozteču.

Pak za sebou zavřela a já zase pocítil tu tíhu samoty. Pomalu jsem se loudal k hotelu. No, na první lavičce jsem se stejně jen posadil a vyhrnul si rukáv. Už zas? Nechceš už s tím přestat? Jak rád bych své svědomí poslech. Ale mě prostě příšerně deptá všechno to, co se děje. Není moje. Mohla být, kdybych jako zbabělec neutekl. Všechno sis to posral Marcusi. Vážně. Jsi třída. Fakt.

Vytáhl jsem za kapsy žiletku a vytvořil si na předloktí dva krvavé šrámečky. Bože! Vzpamatuj se! Mysli na Sama! Na Lil! Kéž by to bylo tak lehké... Je to úplně primitivní ty demente! Kdybys tu jen tak neseděl a vydal se za ní, všechno jí vysvětlil a nejupřímnější omluvou ji vyjádřil, jak tě to mrzí, nemusel bys takhle blbnout...

Bože. V tomhle má mé svědomí pravdu. Nadechl jsem se a vyskočil z lavičky. Utíkal jsem zpátky za Lil a v srdci skrýval tu maličkou špetku naděje, co mi ještě zbyla...

Lilly

,,Lil! Sam ti tu brečí! Ať ho kolíbám jak chci, stejně to nepomáhá!" Zavolal na mě taťka z obýváku, odkud se ozývalo Samíkovo hladové sténání.

,,Už jdu tati!" Naposledy jsem zkusila, jestli mléko v lahvičce není moc horké a zamířila do obýváku. Taťka se snažil sledovat televizní zprávy, mezitím co houpal Sama v kolíbce.

,,Dej, už si ho vezmu," usmála jsem se sedla si na sedačku přesně naproti televizi. Opatrně jsem Samovi přiložila dudlík k ústům a čekala, až začne Sunar sám sát.

,,Není to ten tvůj Josh?" Zeptal se po chvilce taťka. Podívala jsem se na obrazovku do míst, kde ukazoval prstem. Zarazila jsem se. Moderátorka něco mluvila přímo do kamery, ale v pozadí za ní stál Josh a líbal se s nějakou brunetou. Kretén! Idiot! Hovado jedno zasraný!

,,Prosím tě dokrm ho," vrazila jsem flašku do ruky mamce, která právě vešla do obýváku a se slzami v očích vyběhla do svého pokoje. Hrubě jsem za sebou zabouchla dveře a svalila se na postel.

Jak sakra mohl?! Bože!! Já ho nenávidím!! Nenávidím je všechny!! Všichni kluci jsou stejní!! Naprostí debilové, kteří jen ničí život nám, ženám.

Někdo zaklepal na dveře. Ignorovala jsem to. No, když mi pak na zádech přistála hřejivá dlaň, neovládla jsem se a hodila se mu okolo krku. Nosem jsem se mu zabořila do trička a vnímala jen jeho uklidňující přítomnost.

,,Shhh," pohladil mě rukou po vlasech, kde mi hned zanechal několik polibků. ,,To bude dobrý. Věř mi."

,,P-proč? P-proč s-se mnou n-nikdo nevydrží? T-to jsem až t-tak h-hrozná?" Vzlykala jsem mu do trička.

,,Ne Lil," zašeptal a svými měkkými rty mi přejel přes ucho. ,,Jsi tak dokonalá, že si tě prostě nezasloužil."

Odtáhla jsem se od něj a otřela si slzy z tváře. Jeho přítomnost je pro mě jako ten nejúčinnější lék. Má pravdu. Takový debil si mě nezaslouží. Vlastnit mě může jen jediný člověk. Lehce se na mě usmál, chytil mi tvář do dlaní a bříšky palců mě po ní pohladil.

,,Pomůžeš mi uspat Sama?" Chytla jsem ho za ruku a táhla dolů po schodech.

,,To bylo nějak moc rychlý zahojení zlomeného srdce," změřila si mě Minnie pohledem. ,,U Maca si brečela nejméně půl roku."

Jen jsem nad tím protočila očima a táhla Maca dál za Samem...

~💙 Love pineapples 💙~
Nějak mi došla slova... Možná... Ehm... 😏
Mám pro vás vymyšlený nový příběh 😁... Tak až dokončíme tento, tak bych se začala věnovat tomu novýmu 😘
Jinak ten obrázek nahoře ⤴ kreslila MacTinusLoverVeja
Mě se teda dost líbí 😏❤
Se ti povedl lásko 💗💋
💘Love you💘