Princezna z vesmíru [DOKONČENO]

Napravení minulosti

Nedokázala to. Nedokázala vzít život někomu, kdo se o Daniela tak dlouho staral. Dlouhé tři dny ulevovala Emily od bolesti aniž by se vzdálila od jejího lůžka. Nechala jí transportovat na palubu Protecie, kde se mohla více soustředit. Když Emily naposledy vydechla, nechala její tělo vypustit do vesmíru aby shořelo v atmosféře planety.
Potom se vrátila na povrch planety, kde na ni s úsměvem čekal Daniel. Rozeběhla se k němu aby ho objala, ale zároveň zpozorovala že tu nejsou sami. Naplnil jí znepokojivý pocit. Následovala střelba a Daniel padl bezvládně k zemi.
,,Danieli!"
Její výkřik se ostře rozlehl lesem a zahlédla útočníka běžet od místa činu. Dohnala ho rychleji než vítr a pevným stiskem ho chytla pod krkem. Bez ohledu na něj mu agresivně prohrabala myšlenky až se mu spustila krev z nosu a chvilkově ztratil vědomí. Armáda mu dala za úkol zabít Daniela a ji zajmout. Netrvalo dlouho a voják zjistil, že proti Wappitty by nepomohlo ani dvacet mužů. Surově ho odhodila na nedaleký strom a při nárazu se ozvalo křupnutí a řev.
,,Já necítím nohy! Já necítím nohy!"
Dolní polovina těla mu úplně ochabla a on ze strachem pohlédl do tváře té, která k němu šla pro pomstu. Nebylo možné jí v tom zabránit.
,,Ne-nezabíjej mě prosím!"
Vykoktal ze sebe voják. Wappitty mu vzala zbraň a chladně na něj pohlédla. Namířila na něj zbraň a lesem se ozvala rána a pak druhá, třetí, čtvrtá... Vystřílela do něj celý zásobník, ale stejně se jí neulevilo. Okamžitě se vydala zpátky za Danielem a nechala oba transportovat na Protecii.
,,Leo, odlétáme domů!"
Daniel byl ještě naživu. Vztáhla nad něj ruce aby mu ránu vyléčila, ale on ji zarazil.
,,Můj čas se naplnil a proto mě musíš nechat jít"
Prstem setřel slzu, která jí stékala po tváři.
,,Ne, já tě dokážu uzdravit!"
,,Víš, nechce se mi umírat víckrát než je třeba. Ztratily jsme spoustu let, které jsme mohly prožít spolu, ale ty okamžiky s tebou bych nikdy za nic nevyměnil."
Slzy jí nezadržitelně stékaly po tváři a každou chvilku nějaká dopadla na chladnou zem.
,,Nechci tě ztratit!"
Daniel také nedokázal zadržet slzy.
,,Neztratíš mě, vždycky budu s tebou tady."
Ukázal jí ukazováčkem na její hruď. Neslyšně vyslovila jeho jméno když viděla jak se trhaně nadechl a tvář zkřivil bolestí. Schoulila se vedle něj a on přestal vnímat bolest. Tiskla se k němu tak pevně jako kdyby tím mohla odvrátit to nevyhnutelné, co se má stát. Dlouze jen tak leželi vedle sebe jako kdyby si takhle mohli vynahradit ty ztracené roky. Daniel najednou otevřel oči.
,,Kdybych si mohl přát jedno přání, přál bych si abych mohl s tebou prožít celý tvůj dlouhý život.  Postavil bych ti dům, kde by jsme vychovávaly naše děti a už nikdy bych tě nenechal odejít. Chci ti dát něco aby jsi na mě nezapoměla."
Ucítila ve své dlani něco chladného. Držela nádherný prstýnek s diamantem.
,,Ten prsten se dědí v mé rodině po generace v mužské linii. Svému synovi ho předal král tvého druhu, který přistál na této planetě a zamiloval se do pozemské dívky. Chtěl jsem ho dát Derrekovi, ale dávám ho tobě a ty ho dej svému synovi až bude chtít Allistran následníka trůnu. Jsem vděčný, že jsem s tebou mohl prožít tolik nádherných okamžiků..."
Zhluboka se nadechl a povzbudivě se usmál aby se netrápila. S úsměvem na rtech naposledy vydechl. Pro Wappitty se najednou zastavil čas.
Propukla v histerický pláč, který se s každou hezkou vzpomínkou zhoršoval. Přitáhla si ho k sobě a objala ho tak pevně jako kdyby mu tím měla vrátit život, ale Daniel byl pryč a s ním i kus jejího srdce. Držela v ruce jeho prstýnek a svůj talisman a přála si umřít, protože bez Daniela nechtěla žít. Nechtěla se stát královnou, nechtěla se stát ženou Allistrana. Cítila se jako by její život skončil. Náhle se její talisman rozzářil a ona ztratila vědomí.

Probrala se úplně zmatená co se vlastně stalo. Rozhlédla se kolem sebe a ztuhla, protože nebyla na palubě Protecie ale v nějakém pokoji. Chvilku se soustředila než si uvědomila, že tohle býval její pokoj než byla veliká část paláce zničena. Tahle část paláce se přece proměnila v trosky. Podvědomě otevřela tajný úkryt za obrazem a našla tam svoje poznámky z každého dne v elektronickém přístroji. S bušícím srdcem našla poslední zápis z dnešního dne zmiňující se o tom, že má brzy přiletět na návštěvu Analok a o příhodě s panelem ve spodních patrech. Došla k velikému oknu, kde se venku zelenala krajina a v dálce bylo hlavní město, které bylo při útoku srovnané se zemí. Teď vypadalo neporušené. Ten amulet jí vrátil v čase! Může všechno změnit. Zachránit svojí rodinu a prožít život s Danielem, který se zatím ještě ani nenarodil.
Podle polohy slunce brzy nastane večer. Co v tu dobu dělala? Byla u toho panelu a pak si nic nepamatuje. Pak si vzpoměla. Musí na večeři a vše jim říct.

Když tam dorazila, všichni seděli u stolu a nevěřícně sledovali její dobrou náladu, což krále ještě více pobouřilo, protože měl v plánu jí potrestat za její nezodpovědnost. Wappitty začala všechny objímat a svému otci si sedla na klín.
,,Asi mi nebudeš věřit ale nejsem ta Wappitty kterou jsi viděl dnes ráno. Díky talismanu který jsem dostala od mamky jsem se vrátila v čase. Vím, že mě chceš poslat za trest do temného lesa na ten palouček, ale já už tam v minulosti byla a jen o vlásek jsem unikla smrti. Pak přiletěl Analok. Tebe a Derrenu zabil, mamku držel do její smrti ve vězení a Wikyennu dostal do své moci aby mu dala královského potomka. Já unikla na poškozené Protecii a skrývala jsem se na planetě kde žijí lidé a poznala jsem tam muže který mi hodně pomáhal a pak jsem měla syna kterého Analok unesl a udělal z něj téměř dospělého kluka, kterého s Wikyennou přijaly za vlastního a pak Analok, Derrek i Wikyenna zemřeli a mě držel Allistran na téhle planetě abych se stala jeho ženou po ztrátě Derreny a pak...."
Král jí přerušil.
,,Ukaž mi ten talisman."
Podala mu ho a v jeho ruce lehce zazářil. Zrychleně viděl vše co mu jeho dcera říkala. Neměl sice radost, že otcem jednoho jeho vnoučete byl Analok a druhým otcem byl nějaký člověk s trochou královského genu, ale musel uznat že Wappitty měla ve všem pravdu. Pevně jí objal.
,,Co navrhuješ?"
,,Zabít Analoka bez sebemenšího zaváhání,protože nechci vás zase všechny ztratit."
V očích Wappitty bylo odhodlání a touha se pomstít za všechno co Analok udělal...nebo spíše co udělá, když ho nikdo nezastaví. Leonidas poznal, že už to není ta jeho milá holčička co vše řešila co nejmírnější cestou. Není se čemu divit. Přišla o rodinu, syna a muže kterého milovala a všechny emoce v ní zůstaly.

Leonidas se od Wappitty dozvěděl i to, že krátce po Analokově příletu se objeví početná flotila vesmírných lodí a proto vypracoval plán na jejích zničení.
V okamžiku, kdy Analok pod dozorem početné skupiny vojáků předstoupil před krále, byla jeho flotila zničena, ale o tom neměl ani tušení. O jeho úmyslech svědčil jen jeho spokojený úsměv. Jeho temný pohled se zastavil na Derreně, protože cítil její obavu.
,,Ale ale, copak to cítím? Strach?"
Derrena viditelně pobledla. Ulevilo se jí, až když se jeho upřený zrak přesunul k nejmladší z princezen.
,,Docela by mě zajímalo proč z tebe cítím takovou nenávist. Je to snad tím, že znáš budoucnost? Budoucnost ve které ti zanedlouho zabiju otce i sestru a ty budeš muset znova všechno zažít? Ztratit syna, svojí lásku...nebo tě zabiju hned aby jsi mi nestála v cestě."
Vše se najednou událo strašně rychle. Analok ze svého pláště vytáhl ostrou tyč a probodl princezně břicho. Než její tělo stihlo dopadnout na chladnou zem, přiřítil se Leonidas a svému bratrovi mečem  usekl hlavu i všechny končetiny a jeho ostatky nechal spálit. Otočil se a spatřil svou manželku jak drží v náručí jejich dceru. Vzal si jí do své náruče a přitom zaregistroval že se rána začívná  zacelovat.

Konečně nastal čas, kdy mohla letět za Danielem. Vyrostla ještě o několik centimetrů, získala ženské tvary postavy a celkově byla téměř dospělá. Vydala se na cestu.
Jako předtím i tentokrát ukryla loď na odvrácené straně měsíce a přistála s letounem v lese. Podle palubního počítače se měl Daniel nacházet v jeho domku v lese. Přiletěla o pár let dřív, takže by Danielovi mělo být něco kolem pětadvaceti. Celou cestu přemýšlela jak ho zaujmout a jak vybudovat vztah který s ním měla. Bohužel ani s její inteligencí na nic přijatelného nepřišla ani v okamžiku, kdy stála u dveří. Rozhodla se to ponechat náhodě a zaklepala. Uslyšela kroky, dveře se otevřely a ona zalapala po dechu když ho uviděla. Když překonal šok, pevně ji objal a jeho rty zašeptaly.
,,Wappitty."