Princezna z vesmíru [DOKONČENO]

Na pokraji sil

Daniel Wappitty vysvětlil, že bydlí v Denveru a do svého letního sídla jezdí relaxovat. Pro Wappitty to znamenalo, že musí opustit bezpečí lesa a naučit se být nenápadná ve městě plném lidí.

Daniel si sbalil svoje věci, které naložil do svého teréního vozu. Vrátil se s několika kusy svého oblečení a položil je na postel.

,,Obleč si to. Sice ti to bude trochu větší, ale to poupravíme. Tady nemůžeš chodit ve svém oblečení. Až dojedeme do města, nakoupím ti nějaké vlastní oblečení. Jdu odnést poslední drobnosti do auta a potom pojedeme."

Vzal poslední dvě krabice a odešel. Wappitty si oblékla černé tričko, které jí bylo velké, kalhoty stáhla páskem a nohavice ohrnula. Ještě štěstí, že boty nebyly moc veliké. Pak si uvědomila, že se Daniel vrátil.

,,Teď vypadáš, jako kdyby jsi se tu narodila. Vzhled lidi trochu oklame, ale musíš se naučit chovat se jako člověk. A na veřejnosti ti nebudu smět říkat Wappitty. Co třeba Sandra?"

Princezna nad jménem pokrčila nos. Raději neprotestovala a se jménem souhlasila. Nasedla do auta, kde jí Daniel připoutal bezpečnostním pásem.

,,Asi na něco takového nejsi zvyklá. Naše planeta není tak technologicky vyspělá, takže se snaž neukazovat na veřejnosti svůj údiv. A ničeho se neboj."

Otočil malým klíčkem a auto s rachocením nastartovalo. Daniel se otočil na dívku, která s vytřeštěnýma očima sledovala nerovnou lesní cestu, byla vyděšená z rámusu.

,,To auto dělá větší rámus než malý letoun při startu. Umí to létat?"

,,Bohužel, od země se to neodlepí."

Auto se dalo do pohybu a pomalu jelo po nerovném povrchu. Zlepšilo se to až po vjezdu na normální silnici. 

Daniel zastavil u malého domku a začal nosit krabice dovnitř. Wappitty mu pomohla, ale první do domu odnesla tašku se svým  oblečením. Daniel jí odvedl do malého pokoje.

,,Tady budeš mít soukromí. Až budeš připravená, sepíšeme co budeš potřebovat na opravu."

Wappitty si chvilku odpočinula a kontaktovala Leu, ať jí zjistí vše co bude nutné sehnat. Rozhodla se zajít za Danielem domluvit se, co bude dál.

Byl ve své pracovně, zahrabán hromadou knih a jeho vlasy byly od soustředění rozcuchané. Využila jeho nepozornost k menšímu průzkumu jeho pocitů a myšlenek. Soustředěnost, zvědavost a samota. Srdce se jí z toho bolestivě sevřelo, až zavrávorala a upadla na zem. Lidské emoce jsou tak silné.

,,Jsi v pořádku?"

Daniel vyskočil od stolu a pomohl jí na nohy. Měl na nose tenké brýle a Wappitty se poprvé pořádně zadívala do jeho pronikavě modrých očí, jako jasná obloha za slunečného dne. Musela uhnout pohledem, protože začala nezvládat svoje vlastní emoce. Takhle veliká blízkost je pro ní nebezpečná. Její matka jí vyprávěla o jedné ženě z královské rodiny, která se zamilovala do humanoida z jiné planety. Dala mu své srdce, ale on brzy zemřel. Byla tehdy princezna a byla darovaná jako žena jinému princi. Srdce mladé královny však patřilo jinému a víckrát se zamilovat nelze. Byla celý život v manželství nešťastná. A byl to bohužel dlouhý život.

Uvědomila si, že jí Daniel drží v pase a starostlivě si jí prohlíží.

,,Jsi v pořádku? Připadáš mi teď trochu mimo..."

,,Vzpoměla jsem si na rodinu. Moje dvojče Wikyenna je teď starší než já, protože já jsem byla dlouho v mrazící komoře abych moc nezestárla. Mohla jsem tisíce let plout vesmírem s poškozenou lodí aniž bych narazila na planetu s inteligentním životem."

Daniel posunkem naznačil ať se posadí.

,,Řekni mi, jak to vzniklo. Z jakého důvodu tu vlastně jsi."

,,Bratr mého otce Leonidase byl poslán do vyhnanství. Byl agresivní a vše chtěl získat násilím, což je v rozporu s naší vládnoucí taktikou. Pod záminkou že chtěl vyslechnout mým otcem, mu bylo umožněno opustit planetu na které byl vyhnán a z které nevede cesta úniku. Jeho cíl byl převzít trůn a vzít si princeznu za manželku. Nejstarší sestru Derrenu smrtelně zranil a poté zabil mého otce...."

Zhluboka se nadechla aby se uklidnila. Ucítila Danielův zájem.

,,A co tvá sestra Wikyenna? A tvoje matka?"

,,Matku Isabellu si Analok vzal jako otrokyni a Wikyenna se Analokovi vzdala aby mě zachránila. Takže je na mě ať je zachráním....ale když to nezvládl otec, jak to mám zvládnout já."

Cítila horkou slzu na tváři.

Daniel jí slzu utřel a zaváhal. Poposunul se k ní a přitáhl si její hlavu na svojí hruď. Kupodivu se nechala a on si uvědomil, že i když je to mimozemská dívka, která je o mnoho starší než on, stále je to mladá dívka.

,,Neboj se, zvládneš to. Ehm, nechceš tu zůstat trochu déle ať se na vše můžeš připravit? Říkala jsi, že jsi byla dlouho zmražená, tak si říkám, že třeba rok nebo dva by ti asi neuškodily..."

,,Asi máš pravdu. Budu se snažit zapadnout mezi lidi a oprava lodi bude trvat možná déle než jsem původně myslela a ty budeš můj učitel abych byla nenápadná."