Princezna z vesmíru [DOKONČENO]

Vize budoucnosti

Sesazená královna Isabella měla skoro o všem přehled i když byla uvězněná v zatuchlém a vlhkém vězení. Její kdysi nádherné vlasy utvořily hrubý  chomáč, který již nešel rozčesat. Na ušmudlaném obličeji stále vynikaly její oči, i když se z nich vytratila jiskra.

Wikyenna za ní chodila kdykoliv mohla. Nyní když se Analok vrátil z války, svojí dceru zase neuvidí.

V těchto případech měla svoje vize a tak věděla i o úmyslu Analoka mít následníka trůnu. O Wappitty nemohla zjistit nic. Jako kdyby nežila. Ale ani její smrt nezaznamenala. Jak Isabella přemýšlela nad svou dcerou, přišla vize ve které viděla její tvář.
Drobná Wappitty seděla vedle neznámého muže. Usmívala se a byla šťastná. Koukala se někam do dálky. Její pozornost patřila malému batoleti, které se právě naučilo lézt.

Vize se změnila.
Wappitty stála tváří v tvář Analokovi. V jejím výrazu bylo nejen odhodlání, ale i bolest. Jiskra v oku se vytratila do neznáma. Něco se stalo a Wappitty se chystala zaútočit.....

Vize se rozplynula. Isabella to nechápala. Když jde o předpověď budoucnosti, proč vypadá Wappitty jako při tom útoku? Kdo je ten muž a dítě? Snad to není její dítě! Ten muž však nebyl z královské rodiny. Co jí donutí postavit se Analokovi? Příliš mnoho otázek a málo odpovědí. Jedno je jisté - ona žije.

Z myšlenek ji vyrušily kroky mužské postavy. Analok vycítil energii která královnu obklopovala.

,,Měla jsi vidinu budoucnosti Izzy? Nebo ti mám říkat Bello? Vím jak tě tyhle zdrobněliny dráždí Isabello. To že možná budeš mít pokračovatele krve asi víš. Co to bylo teď za vidinu? Jak jsem si podmanil celou galaxii a ještě dál? No tak pověz mi to, jsme přece rodina..."

Isabella mu vrazila facku.

,,Ty nejsi moje rodina. Jen jsi využil mojí dceru!"

Analok si chytil zjizvenou tvář, která ho nyní pálila.

,,Dobrá donutím tě říct tu vizi i kdyby to mělo být to poslední co udělám. Tvoje rozkošná Wappitty někde je. Nemůžu ji najít, ale ucítil jsem její energii. Takže žije a ta vize se jistě týkala jí. Nemám pravdu?"

Natáhl ruku a Isabella se sesunula v bolestech k zemi.

,,Tak o čem byla ta vize?"

,,Neřeknu. Tobě to nikdy neřeknu."

Bolesti se stupňovaly. V Analokově ruce se objevil malý nůž. Pokapal ho nějakou tekutinou a poslal ho Isabelle do boku.

,,Sérum pravdy. Pokud budeš lhát a odporovat, budeš trpět."

Královna pocítila nutkání říct co viděla. Snažila se mlčet ale stálo to hodně námahy.

,,Nic ti neřeknu ty zrůdo!"

Náhle se prohla bolestí, jako kdyby jí někdo zlomil všechny kosti v těle.

,,Vydíš? Nevyplatí se vzdorovat."

,,Táhni!"

Další vlna bolesti horší než při porodu. Analok se k ní výhružně přiblížil s dalším nožem a probodl jí břicho.

,,Je natřený jedem, takže se nemůžeš uzdravovat. Co to bylo za předtuchu?"

Jed i sérum pravdy zabíralo a královna to nemohla vydržet.

,,Wappitty tě zastaví. Ona si pro tebe přijde...."

S posledním výdechem její tělo ochablo na zemi.