Princezna z vesmíru [DOKONČENO]

Opuštěná

Dívka se probudila a do místnosti proudilo teplé sluneční světlo. Rozhlédla se a zjistila, že je v pokoji, ve kterém spávala s Danielem. Stejná postel a stejné vybavení jako před lety. Nic nenasvědčovalo tomu, že uběhla taková dlouhá doba.
Vylezla s postele aby našla Daniela, který však s největší pravděpodobností seděl ve své pracovně. Vzpoměla si, jak sedával u svého stolu, který byl doslova pohřbený pod hromadou knih a   všelijakých poznámek, ve kterých se vyznal jen Daniel.
Opravdu byl ve své pracovně. Chaos knih, který ho obklopoval nazýval organizovaným nepořádkem, protože se v tom svém bordelu perfektně orientoval. Byl plně soustředěný do jedné z knih a psal si nějaké poznámky do svého sešitu.
Něco však nebylo v pořádku. Princezna ucítila přítomnost nějaké ženy ještě před tím než její auto zaparkovalo před domem. Se zvukem přijíždějícího auta se Daniel probral ze svého soustředění a ucítil jak mu Wappitty pátrá v paměti. Nejdříve to dělala nenápadně, ale potom narazila na jedno jméno, které souvisí s tou ženou co právě příjela a Wappitty začala ztrácet kontrolu. Netrvalo dlouho aby zjistila veškeré podrobnosti.
,,Wappitty, odpusť...."
Přestala pátrat v jeho hlavě a ucítila bolest zlomeného srdce. Její zmizení nesl Daniel těžce a byl na pokraji zhroucení když ho armáda po výslechu pustila na svobodu. Dostal přidělenou pečovatelku a ta si ho dokonale omotala kolem prstu. Několik let zoufale čekal na jakoukoliv zprávu co se Wappitty stalo ale marně. Pečovatelka Emily se postarala o symbolický pohřeb Danielovi manželky, která byla úřady prohlášená za mrtvou a nakonec si Emily získala jeho srdce a zůstala u něj. Daniel byl pořád oficiálně manžel své údajně zemřelé ženy a o rozvod rozhodně nestál. Alespoň jednu pozitivní věc na tom všem princezna viděla. Stále doufal v její návrat ale zároveň to vzdával.
,,Snažila jsem se uniknout za tebou každý den. Byla jsem vězněm na své vlastní planetě a ty si tu užíváš s nějakou ženou? Neměla jsem se vracet."
Chytil jí za ruku.
,,Možná tě potěší, že mezi mnou a Emily téměř nic neproběhlo po intimní stránce. Stále jsi moje první a jedinná...Což ty o mě asi nemůžeš říct co?"
Byla šokovaná náhlým obratem konverzace.
,,Allistran..."
Zašeptala tiše. Jak o něm mohl vědět?
,,Emily jela navštívit svojí rodinu a krátce po jejím odjezdu jsem našel tebe. Byla jsi pár dní mimo a Lea dostala zprávu od jistého Allistrana a byl jsem na palubě Protecie aby mi tu zprávu ukázala. Řekl mi všechno. Nezapíral protože v tomhle případě věděl že pravda ublíží nejvíce, takže mi řekl jak z tvého znásilnění vzešlo dítě o které jsi přišla a že po mé smrti se staneš jeho ženou. Staneš se královnou,  budeš mít muže, který ti nebude stárnout před očima tak rychle. Co ti můžu dát já a ne on?"
,,Soucit, pochopení...lásku."
Cítila horké slzy stékající po tváři. Rukou jí je setřel. Pak si vzpoměl na roky po jejím zmizení. Armáda posílala vojáky a zvědy aby hlídaly Daniela kdyby náhodou se dívka vrátila a navázala kontakt. Srdce ho zabolelo při představě co musí udělat aby jí ochránil.
,,Musíš odejít. Každý žijeme v jiném světě a tady není pro tebe místo."
Zvedl svou skloněnou hlavu aby jí pohlédl do uslzených očí. Bolest v jejím nitru cítil úplně stejně jako svojí vlastní.
,,Danieli..."
V zámku zachrastily klíče. Musel se postarat aby se Emily s jeho manželkou nesetkala.
,,Neslyšela jsi? Běž pryč!"
Nohy ho přestaly poslouchat a on poklekl na chladnou podlahu. Princezna už před ním nestála. Lea jí přenesla na palubu Protecie v obavách že by neovládla své emoce a mohla by nadělat pořádné škody. Emily našla svého přítele klečet na podlaze a koukat do prázdna. Byla to vysoká, baculatá blondýna ve věku padesáti let. Přesný opak oproti drobné, štíhlé brunetce s lehce oválným obličejem.

Daniel si uvědomil jak princezna vzhledově vyspěla. Dřív se musel snažit aby přesvědčil okolí že jí je jednaadvacet. Prošla drobnou změnou, zkušenosti se jí vepsaly do tváře a vypadala o něco starší. Z přemýšlení ho vytrhla Emily, která před něj postavila narozeninový dort.
,,Ale já nemám narozeniny..."
,,Ty ne, ale po té nehodě co se stala se cítím jako kdybych se znova narodila."
Emily měla totiž štěstí. Málem jí srazilo auto ale minulo jí to o kousek, takže z nehody vyvázla jen s odřeninami a pořádným šokem.
,,Měla jsem pocit jako kdyby tam byl můj strážný anděl. Mě něco stáhlo dozadu ze silnice a do toho auta něco strčilo."
,,Něco se ti zdálo. Vše se stalo tak rychle že jsi byla v šoku a viděla jsi věci, které se nemohly stát. Měla by jsi odpočívat. Víš co říkal doktor."
,,Máš pravdu, půjdu si lehnout. Stejně si myslím, že mi nědo chtěl prodloužit tenhle krásný život po tvém boku, protože věděl že nemám moc času a můj odchod z tohoto světa by neměl být násilný abych si stihla zařídit své věci. Někdo tam nahoře nademnou drží ochranou ruku."
,,To jistě drží..."
Pousmál se Daniel a tak nějak tušil kdo za tím má prsty. Emily se ponořila do říše snů. Doktor jí dával pár týdnů života kvůli zhoubným nádorům po celém těle. Dnešní datum bylo ještě něčím zvláštní. Je to deset let od doby co vyhnal Wappitty aby jí ochránil. Od té doby se neobjevila přímo ale pořád měl pocit že ho sleduje. Jeho starý komunikátor ukazoval přítomnost Protecie na odvrácené straně měsíce, takže celou dobu tu princezna je. Vydal se proto do lesa.
,,Leo, potřebuju mluvit s Wappitty."
Palubní počítač neodpověděl. Místo toho stála kousek od Daniela známá dívčí postava. Její výraz zřetelně dával najevo že nezapoměla co se stalo. Zároveň v jejích očích byla vidět naděje. Celou dobu ho sledovala, postupně zjistila proč jí odehnal. Aby jí chránil. Do jeho vztahu s Emily mu nezasahovala vyjma okamžiku, kdy té ženě zachránila život. Věděla o její smrtelné nemoci a dala jí možnost, kterou ona sama neměla. Rozloučit se s Danielem před odchodem.
Přišel k ní a pevně jí objal. Pohlédla mu do očí a on jí políbil. Bylo to takové...zvláštní. Ucítila jeho touhu, city které k ní přechovával ale věk se na něm začal podepisovat. Bouřlivá vášeň zmizela s tím mladým hnědovlasým mužem, kterého poprvé potkala. Prsty zabořila do jeho jemných prošedivělých vlasů a uvědomovala si jak je k nim čas nemilosrdný. A jedna společná noc nedokáže nahradit těch třicet ztracených let. Vlastně ty roky jim už nikdo nevrátí...