Princezna z vesmíru [DOKONČENO]

Uzavřená

Nastal chaos a zmatek. Bylo nutné znovu vybudovat desítky měst, opravit palác a vrátit se ke starému způsobu života. Allistran byl jmenován dozorcem nad celou planetou a nebylo žádné tajemství, že se chtěl ujmout vlády. Wappitty však o uzavření manželství nechtěla ani slyšet. Pokusila se mnohokrát o útěk za Danielem, ale Allistran nastavil všechny vesmírné lodě i menší letouny aby princezna neměla šanci vzlétnout. Pokaždé když se pokusila utéct, motory se prostě neaktivovaly. Stala se vězněm na své vlastní planetě a Allistran získal pozici, kdy si mohl určovat podmínky.
Hleděla zoufale oknem na nebe plné hvězd a představovala si, že je u ní Daniel. Jejímu nešťastnému srdci se trochu ulevilo, ale stejně cítila tu prázdnotu trvajíci už několik let. Dveře se otevřely a v nich stála drobná, malá dívka s hustou hřívou černých vlasů a jasně zelené oči měla doširoka otevřené. Byla to princezna Esna. Esnina matka byla sestra královny Isabelly, takže princezny byly sestřenice a kvůli tomu, že Wappitty byla dlouho zmražená, Esna byla teď o několik let starší.
,,Wappitty, měla by jsi být šťastná. Allistran tě chce pojmout za manželku a ty ho odmítáš. Proč?“
,,Možná protože někde daleko je můj manžel a Allistran mě drží tady. Nesmím ani opustit palác.“
,,Myslíš toho člověka? Allistran tě chrání před zklamáním. Lidé nežijí věčně a pokud se nepletu, je to téměř dvacet let od porážky Analoka...“
,,Téměř dvacet let od smrti mé sestry a syna, který byl synem toho člověka. Ani jsem neměla možnost Danielovi říct, že je Derrek mrtvý a já že žiju. Musí si myslet, že jsem taky mrtvá.“
Esna se dlouze zamyslela.
,,Jestli opravdu toho člověka chceš vidět, existuje jedno řešení. Myslím si, že by Allistran souhlasil s tvojí návštěvou na Zemi, pokud by jsi se rozhodla postavit budoucnost tvého rodu na první místo jako tvojí prioritu.“
,,Esno, udělám cokoliv...“

Vzduchem prolétla veliká váza a její střepy s rachotem dopadly na vyleštěnou podlahu. Ihned přišla nějaká žena z prostého lidu a začala střepy uklízet. Princezna se rozhodla oznámit svoje přání navštívit Daniela a nesetkala se zrovna s pochopením a nadšením.
,,Pochop to Wappitty, že ty nikam nepoletíš! Tvůj lid potřebuje mít královnu, která jim ukáže správnou cestu a ne princeznu, která upřednostňuje člověka. I když to má být údajně potomek našeho druhu, pro mě je to obyčejný smrtelník který pro mě nemá žádnou cenu. Kvůli němu mě akorát odmítáš a kvůli tomu tvému trápení jsi přišla o naše dítě.“
,,Přišla jsem o tvoje dítě, které si zplodil násilím aby královská rodová linie byla nepošpiněná. Přišla jsem i o mého syna, který byl plodem lásky.  Mám pro tebe návrh. Ty mě pustíš za Danielem abych mohla být s ním až do konce jeho života a já budu souhlasit se sňatkem hned po mém návratu. Co na to říkáš? Chci jen pár let s Danielem a potom si se mnou dělej co uznáš za vhodné.“
Princ naokamžik ztratil řeč. Pevně, ale zároveň jemně chytil její tvář do dlaní a jeho obličej byl tak blízko, že cítila jeho dech. Neměla prince nějak zvlášť v lásce, ale snad by se mohla naučit ho tolerovat a částečně respektovat když jí splní přání.
,,Ty chceš pustit za ním a pak budeš souhlasit se sňatkem?“
Pokynula hlavou.
,,Ano, jen mi dej možnost s ním dožít jeho život, moc  to pro mě znamená. Prosím.“
Kdo by dokázal říct takové nabídce ne. Lidé nežijí tak dlouho a těch pár desetiletí co Danielovi zbývají si na novou královnu v klidu počká. Povolil jí odlet Protecií a šel oznámit poddaným, že až se Wapitty vrátí, budou mít nového krále a královnu.

Cesta trvala několik dní, jelikož byla vesmírná loď bez závad a poškození. Protecie se ukryla za Měsíc a Wappitty přistála v malém letounu poblíž místa, kde Lea zaměřila signál ze starého komunikátoru který dřív vlastnil Daniel. Signál vycházel z malého domu v lese. Z domu, kde bydlela s Danielem. Lesem vedla úzká štěrková cestička až před dům, kde stálo staré Danielovo auto. Slunce začalo zapadat a z oken zářilo světlo. Princezna se rozeběhla k domu, ale najednou upadla a nemohla vstát. Do levé nohy se jí zabodla jehla s malou ampulkou a uvolňovala neznámou látku. Nemohla se hnout a chtělo se jí strašně spát. Zaslechla tiché kroky a než zaostřila na mužskou postavu, objevila se před jejím obličejem zbraň. Pohlédla do modrých očí muže, kterému se šokem trochu třásla ruka a než upadla do bezvědomi, objevil se v jejích očích slabě růžový záblesk.