Princezna z vesmíru [DOKONČENO]

Návrat na rodnou planetu

Wappitty opustila planetu.

,,Jaký je kurz?"

,,Domů Leo."

Protecie zmizela v hyperprostoru. Během cesty princezna doladila drobnosti ale několik částí bylo stále poškozených.

Protecie se vynořila u planety nejvyšší královské rodiny ale pohled na ní byl smutný. Povrch byl poznamenán nedávným útokem z oběžné dráhy, místo vzkvétajících měst a vesnic byly trosky. Analok se vrátil aby dokončil svojí zkázu a vyhladil snad všechen lid.

,,Leo, přistaň. Porozhlédnu se."

Obří vesmírná loď klesala do atmosféry a dosedla na povrchu na vysunuté vzpěry. Vysunula se nástupní plošina a Wappitty váhavě sestoupila dolů. Rozhlédla se okolo a ztuhla. Tam kde se tyčil palác, byla zřícenina. Pod nohou jí něco křuplo a podívala se na co šlápla. Kost...lidská kost. Evidentně všichni neunikli. Kolik lidí zde našlo smrt? Rozhlédla se a kosti byly všude okolo. Dravé šelmy z lesů utišily svůj hlad na těch co se nestihli zachránit.

Vydala se k paláci. Musela svojí silou vyrazit bránu protože ovládací panel nefungoval. Opatrně postupovala dál a do velkého sálu, kde viděla svojí rodinu naposled. Zamrazilo jí v zádech kdy uviděla tělo otce a sestry. Ani jeden nepodlehl zubu času. Byly tak jak je zastihla smrt, jen rány se posmrtně zahojily. Poklekla k Derreně

,,Sestro, kéž kdyby jsi tu byla se mnou. Vždycky jsi mi dávala rady."

Pomalu se zvedla a přešla k Leonidasovi.

,,Otče, je tu bez tebe zmatek. Měl jsi přirozenou autoritu jakou nikdo neměl. Co mám dělat...jsem na to sama..."

Najednou uslyšela hlas svého otce.

,,Nejsi sama. Jsme stále při tobě, stačí poslouchat hlas svého srdce."

Otočila se a spatřila tři siluety.

,,Otče, Derreno...Matko?"

Isabella se slabě usmála a princezna neudržela slzu tlačící se v koutku oka.

,,Wappitty, jsi princezna, nesluší se plakat. A pokud chceš přirozenou autoritu, buď královnou. Ukaž že dokážeš být spolehlivá vůdkyně a lid tě bude následovat. Na této planetě je několik přeživších. Najdi je a vybuduj novou civilizaci."

Derrena přistoupila blíž a svojí průsvitnou rukou pohladila sestru po tváři. Ta ucítila teplý závan energie.

,,A nezapomeň, hlas srdce tě povede."

Siluety zmizely. Wappitty uložila těla otce i sestry do hrobky králů a když se vydala na cestu z paláce, odhodila jí na zeď neznámá síla a přece jí to bylo povědomé. Pohlédla do tváře toho kdo jí zadržel.

,,Allistrane?"

Mladý muž si jí důkladně prohlédnul.

,,Wappitty? Ty žiješ a máš odvahu se sem vrátit? Celá galaxie ví o vašem zbabělém útěku. Král s královnou nežijí, i moje snoubenka je mrtvá. Z Wikyenny se stala temná královna ovládaná Analokem a ty jednoduše zmizíš v hlubinách vesmíru a nevypadá to že by tě něco trápilo."

Odhodila ho od sebe.

,,Analok zabil svého potomka a mého syna unesl. A mého manžela nechal zajmout. Protecie byla silně poškozená a nebylo lehké sehnat všechny součástky na opravu v takovém světě na kterém jsem našla svůj druhý domov."

Allistran překvapeně zamrkal. To netušil že existuje další generace nejstaršího rodu.

,,Kdo je otec? Která královská rodina vládne světu na který jsi se uchýlila?"

,,Člověk.. "

Allistran nevěděl co říct. Není to teda dítě krále a nejstarší rod musí zůstat neposkvrněn. Prohlédl si její mladé, štíhlé tělo a pocítil vzrušení.

,,Teď vrátíš svůj dluh Derreně a svému lidu."

Odhodil jí znova na zeď, ale svým tělem jí znemožnil se hýbat. Bohužel on dokázal blokovat schopnosti druhých a tak princezna nemohla nic. Svlékl jí a sám se svlékl také. Uchopil svůj nástroj lásky a princezna se snažila prosbami odvrátit nevyhnutelné. Se slzami v očích vzpomínala na Daniela a i přes marnou snahu byla ponížená. Vzal si co chtěl, pustil jí a udělal krok zpět. Při pohledu do jejích uslzených očí se rozhodl to zopakovat ještě jednou. Věděl že své srdce dala jinému a tím, že si její tělo bere jiný muž, nehorázně trpí. Ale nemohl dopustit aby nový král byl poloviční krve. Zanechal jí tam uspokojen, že tohle je dostatečná pomsta za její úprk. Jak bude tomu muži vysvětlovat že je těhotná a to dítě není jeho. Vycítil že z tohoto spojení vzejde dítě. Opustil planetu ve svém malém letounu aby oznámil svému otci několik novinek.

Dívka se oblékla a vydala se dál ven z paláce. Říkala si co asi jí ještě potká, přišla o všechno, byla ponížená, když v tom uslyšela za sebou další známý hlas. Tak důvěrně známý, ale přesto z něj proudila temnota.
,,Wikyenno..."