Princezna z vesmíru [DOKONČENO]

Rozhodnutí

Wikyenna vypadala nádherně. Dlouhé, černé šaty dávaly vyniknout její štíhlé postavě, ale její původně krásně zlatavě opálená pleť zmizela. Byla bledá, téměř porcelánově bíla a chladná. Viditelně odrážela chlad a temnotu ve svém srdci. Nedávno měla problém rozeznat své dcery i jejich vlastní matka, ale teď to nebyl problém. Wappitty měla své oblečení v růžové barvě, vlídnější pohled a její opálená kůže se na slunci zbarvovala do zlatova. Teď byly jako den a noc. Princezna bojující na straně dobra a mladá královna temnoty stály naproti sobě přiravené na reakci té druhé.
,,Vzdej se Wappitty. Tvá urputná snaha je chválihodná, ale zbytečná. Proč vzdoruješ? Přidej se ke mně a budeme vládnout celému vesmíru. Vždy jsi bývala až třetí v pořadí. Na trůn našeho otce jsi nikdy neměla nárok. Jen v případě Derreniny a mé smrti. I já bych však dopadla jako ty. Naše veliká sestra by zaujala s Allistranem místo našich rodičů, otec s matkou by odletěli dožít svůj dlouhý žvot na planetu králů, a my dvě by jsme si vzaly nějaké podřadné prince a budovaly svoji říši na nějaké planetě, kterou by jsme dostaly jako svatební dar a s několika poddanými kteří by šli dobrovolně, by jsme budovaly svojí vlastní rodovou linii. Už by jsi nebyla nejmladší princezna nějvyššího postavení, ale já bych byla druhá, ty třetí a všechny ostatní rody by klesly o dvě příčky společenského postavení. Podělané zákony. Kdo to vymyslel aby když má jedna rodina více dětí, že s okamžikem jejich začátku vlády se společensky zařadí za pozici svých rodičů a tím se odsunou ostatní rody níž. A když dojde k vymření jedné rodiny, ty rody co jsou společensky pod nimi si polepší o jeden schůdek v naší složité vládnoucí síti. Na začátku byly tři rody. Tři bratři ovládající energetickou sílu založily první pilíře naší rasy. Každý z jejich potomků měl svoje děti a další generace taky. Občas nějaký král potomka neměl a hodně rodů zaniklo ve válce. Jenže uvědomuješ si že náš otec vládl tisícům královských rodin? Analok ve mně probudil touhu vládnout. Přidej se také a budeš po našem boku a třeba si vezmeš mého syna a budete vládnout na vlastní planetě. Založíme si vlastní říší.“
Wappitty se zarazila.
,,Ty máš syna?“
,,Ano, jmenuje se Derrek. Přivolám ho.“
Při tom jméně se Wappitty naokamžik zastavilo srdce. Vybavil se jí její malý syn. Vzpoměla si na Daniela a podařilo se jí napojit na jeho pocity. Ucítila nehoráznou bolest a smutek. Už dávno zjistila, že lidé mají silnější pocity, které neumějí tak skrývat. Vzhlédla aby si prohlédla nově příchozího mladého muže. Vzhledem vypadal na dvacet pozemských let. Ve tváři stejný výraz temnoty jako Wikyenna ale jeho tvář byla bez zkušeností a trápení, které by za ty roky prožil. Princezně připadalo že se dívá na mladší verzi Daniela jen s trochou rysů její rodiny. Pomalu si vše poskládala dohromady a ty jasně modré oči byly jasný důkaz pro její podeždření. Nahlédla mu do myšlenek. Viděla Wikyennu a Analoka jak na něm dělají nějaké pokusy. Pak se dostala hlouběji a i když to bylo krátce před Analokovým testem, Derrek byl miminko. Šla ještě hlouběji a viděla samu sebe s Danielem jak se naklání nad postýlkou. Byl to její syn.
Derrek se tvářil zmateně. Viděl všechny myšlenky, které Wappitty vypátrala a tikal pohledem mezi Wikyennou a Wappitty. Pohlédl do očí své biologické matky a na povrch mu vyplulo několik vzpomínek. Vzpomínal si na svůj první rok života. Vzpomínal, jak slyšel pohádky které mu Wappitty vyprávěla před spaním. Myslel si, že ty vidiny modrookého muže jsou vize budoucnosti, ale teď  pochopil. Nebyl to on ale jeho otec.
A teď náhle pocítil nutkavou potřebu ochránit svojí matku.