Princezna z vesmíru [DOKONČENO]

Osudové setkání

Ještě než letoun opustil odvrácenou stranu měsíce, stiskla Wappitty tlačítko a celý letoun se zamaskoval a pro veškerou technologii i nezvané pozorovatele byl neviditelný.

Letoun šel na přistání.

,,Wappitty, zaznamenávám chybu v tvém letounu. Selhává motor. Letoun se porouchal při útoku Analoka. Budeš muset nouzově přistát a letoun zničit. Pak ti pošlu nový."

,,Zamířím s ním do vody daleko od pobřeží, vyskočím a aktivuju autodestrukci. Nikdo si toho nevšimne. Ono bude lepší, když letoun zmizí a já se nebudu trápit, jestli ho někdo najde."

Změnila kurz, opustila místo pilota a v malé ukryté skřínce našla kovovou krabičku, do které schovala amulet, peníze a komunikátor. Rychle se otočila aby zkontrolovala, kolik času ještě zbývá. Letoun se vychýlil z plánovaného kurzu a mířil do vnitrozemí kontinentu. Wappitty se podařilo aby rychlost klesla a rychle nechala Leu udělat potřebné výpočty. Bude muset vyskočit z letounu a ten vybouchne při autodestrukci aby neexistovaly stopy o jejím příletu. Otevřela zadní dveře a ovanul jí zdejší vzduch. Atmosféra byla přibližně stejná, jako na rodné planetě. Sebrala odvahu a skočila, i když tušila, že se dopadem do zalesněné části hodně pomlátí. Skok z několika desítek metrů je problém i pro ní, ale buď by se zřítila s letounem, který mohl explodovat předčasně a nebo bude trávit první dny léčením sebe sama.

Zachytila se jedné z větví, takže dopad nebyl tak tvrdý jak očekávala. Jen si pohmoždila pravou ruku a trochu i nohy. Oblečení z této planety se pádem roztrhalo a zůstalo po kouskách na vrcholcích stromů, ale její růžová kombinéza nenesla stopy žádného poškození, díky kvalitnímu materiálu.

V dálce se ozval výbuch plánované autodestrukce letounu a Wappitty si nasadila amulet a komunikátor.

,,Leo, jsem na povrchu. Musím si opatřit nové oblečení, protože látka ze které bylo to oblečení udělané nemá výdrž."

Po chvilce ticha Lea nasadila varovný tón.

,,Dávej si pozor. Někdo jde tvým směrem."

Dívka se rozhlédla. Nikoho neviděla. Omylem šlápla do ozubené pasti a železné zuby jí zajely do nohy. Překvapením i bolestí vykřikla. Chtěla využít energii k osvobození nohy, ale to by se prozradila. Navíc někdo zaregistroval její přítomnost. Ten někdo byl muž. Mohlo mu být něco kolem třiceti let a opatrně se přibližoval.

,,Ty...ty jsi spadla asi z padesáti metrů bez padáku a nic vážného se ti nestalo..."

Udělal několik kroků blíž. Byl to obyčejný hnědovlasý muž a jeho nádherně modré oči si prohlížely štíhlou postavu dívky.

,,Pomůžu ti. Neboj se, neublížím ti."

Opatrně rozevřel past aby mohla vyndat zraněnou nohu. Srdce jí splašeně bušilo od toho, že poprvé v životě netušila co dělat. Muž jí to trochu ulehčil.

,,Jmenuju se Daniel Jackson. Odnesu tě k sobě domů a ošetřím ti tu nohu."

Teplo, které ucítila jí překvapilo. Pomalu otevřela oči. Nacházela se v malé místnosti. Vybavovala si, jak jí ten muž odvedl do dřevěného domu v lese,obvázal jí nohu a divil se, že rána není tak hrozná jako když jí vysvobodil z té pasti.

Svojí totožnost mu neřekla. Jen fakt, že jí vyděl padat z vrcholků stromů jí mohl hodně ohrozit. Jeho řeči rozuměla bez problémů, ale on dlouho do noci přemýšlel nad znaky napsanými na krabičce, kterou měla u sebe. Zdá se, že někomu bude muset říct pravdu aby jí pomohl získat potřebné věci na opravu Protecie.