Utajené manželství II.

První pracovní den

Minervě zazvonil na půl osmou budík, líně po něm zašátrala a vstávala, otevřela svou skříň, prsty přejela po svých hábitech, ne, ty si vzít nemůže, sáhla tedy po červené sukni, černému tričku, bílém sáčku a černých lodičkách, vlasy si sepnula do svého oblíbeného drdolu, který nosila od svých dvaceti let. Lehce se nalíčila,  nevýrazná rtěnka, jemné oční sríny a pudr. Mrkla na hodinky, čas byl dobrý, ještě necelá hodina čistého času. Sešla schody, k snídani si dala kávu, tenhle ranní rituál jí dělal dobrý start dne přes třicet let, neznala důvod, proč by ho měla zrušit. Jak tak seděla  v malé jídelně, zmocnil se jí smutek. Bude si muset najít aspoň kočku nebo  psa a to co nejdřív. Snědla poslední sousto toastu s marmeládou. Došla do chodby, oblékla elegantní tmavomodrý kabát, do ruky si vzala kabelku a deštník. Vydala se vstříct nové práci.
Její cestovní kancelář byla asi deset minut pěšky od jejího domova. Minerva šla ulicí, potkávala lidi spěchající do práce, ustarané matky táhnoucí své děti do škol, rozhovorem zaměstnané muže v oblecích spěchající na jednání, policisty umravňující řidiče a chodce na přechodech. Nutno podotknout, že všichni lidé měli společnou jednu, vlastně dvě věci - spěch do zaměstnání a deštníky. Minerva dorazila před budovu, jejíž výzdoba a nápis - Mořská hvězda se do deštivé ulice Londýna hodil asi tak moc, jako sáňky do Karibiku. Žena vstoupila do budovy. Prakticky okamžitě se jí ujala žena, se kterou sepisovala smlouvu. ,,Konečně jste dorazila Minervo!" zahlaholila vesele ta žena. Minerva si vybavila její jméno ,,dobrý den Mary, ano jsem tady." Mary usadila Minervu k jednomu z pracovních stolů, seznámila ji s její pracovní náplní, Minerva slušně poděkovala a přihlásila se do počítače. První zákazník na sebe nenechal dlouho čekat. Šlo o muže kolem 40ti let, vypadal jako každý jiný muž z ulice. Zamířil si to k Minervině stolu. ,,Dobrý den."
,,Dobrý den, přejete si!" zeptala se Minerva a odpoutala zrak od monitoru. Ano za pár chvil se s počítačem spřátelila.
,,Ano, chtěl bych s rodinou k moři na jeden týden od 15. července do 22. července."
,,Jistě a v jaké lokalitě?"
,,Malorca"
,,Ano, a počet osob, věk dětí a typ ubytování prosím."
,,Jistě, jsme čtyři, já, moje žena, 13ti letý syn a desetiletá dcera. Rádi bychom do hotelu."
,,Dobrá, přejete si apartmá, rodinný pokoj nebo dva pokoje,jeden pro vás a vaši panía jeden pro děti?"
,,Co bude levnější?"
,,Přijde na to, v jakém hotelu budete ubytováni. Mám tady hotel Marion - apartmá 20$ na noc a osobu, pokoje po 10$ na noc a osobu. Podotýk, že je to to nejlevnější, co mi náš program vyhledal. Hotel je sotva 5 minut cesty od pláže, zároveň 15náct minut do centra města, poblíž hotelu je park, v hotelu se podávají snídaně, obědy a večeře, dále hotel nabízí vlastní bazén, saunu, masáže a hlídání dětí. Vše pochopitelně za příplatek, kromě jídla, to máte v ceně ubytování a ke všemu podle toho, zda na jídlo půjdete."
Na muži bylo vidět, že se mu tohle zamlouvá. ,,Dobře, vzal bych si tedy dva pokoje, pokud to půjde."
,,Ano, jen mi řekněte, jestli chcete mít balkon a kam chcete mít výhled."
,,Výhled na moře a balkon, také, u obou pokojů."
,,Dobře, na pokoji máte manželskou postel, stůl, počítač, židli, televizi, skříň a ledničku, telefon na recepci, koupelnu a toaletu, klimatizaci. Telefonem můžete volat i dětem do sousedního pokoje, tam je vybavení podobné, akorát tam jsou oddělené postele."
Muž se tvářil potěšeně ,,jsem vám vděčný, a mohl bych si u vás koupit letenky?" Minerva se zamyslela, slušně se omluvila a vydala se za vedoucí pobočky ,,Mary, nerada ruším, ale prodáváme letenky?"
,,Prodáváme, máš prvního klienta co? Tak ho nezklamej."
,,Díky" Minerva se vrátila na svoje pracoviště ,,dobrá tak tedy 4 letenky na Malorcu, dva dospělí a dvě děti do patnácti let ano?"
,,Ano."
,,Jistě budete chtít i zpáteční letenku, že ano."
,,Ano." Minerva vyčetla muži z očí další nevyslovenou otázku ,,na letiště pro vás přijede hotelová služba."
Chlapík na ni jen nevěřícně koukal. Minerva mu ještě vytiskla pokyny a informace o jejich letu, ubytování a pobyru na Malorce, dál mu ještě vytiskla papír s bezpečnostními pokyny na letiště. Dala mu číslo účtu hotelu , na který má poslat částku peněz, rozloučila se a sledovala odcházejícího muže. Za pár minut by jí splynul s davem, ale tenhle chlapík ne, byl to její první zákazník v novém světě, v nové práci. Pozorovala ho dokud jí nezmizel z dohledu, potom se vrátila ke své práci.
Během dneška obsloužila další dva lidi a byl tu večer. Kancelář zavírala v šest. Minerva vypla počítač, oblékla se do kabátu, vyšla ven a nadechla se chladného nočního vzduchu. Znala jeho vůni a nyní se jí znova vybavila z dob, kdy pracovala na Ministerstvu. Rozhodla se pro krátkou procházku po Londýně. V dálce svítil Big ben a Londýnské oko, Minerva se procházela po mostě vedoucím přes Temži. Nasedla na tramvaj jedoucí do centra. Tady dlouho nebyla, Westminsterské opatství s Big benem, Tower bridge, Oko a světla výloh osvětlovaly řeku. Minerva si sedla do jedné kavárničky, která ma otevřeno až do deseti večer. Poseděla jen chvíli. Dál bloumala potemělými ulicemi Londýna, najednou narazila na malé koťátko v prostředku silnice. Malá chlupatá koule se chvěla, žena ten chlupatý uzlíček vzala do náručí ,,ty jsi mi,ale pěkná kočička, kdopak tě tu takhle nechal, co?" Bylo jí jasné, že to kotě tam dal někdo schválně. Sotva došla na chodník, projelo místem, kde před pár vteřinami leželo koťátko auto, rozjelo louži vody a zmizelo v dálce. Minerva se oklepala, stačilo počkat pár vteřin a kotě by nepřežilo. Tiskla k sobě to chvějící se tělíčko. Obezřetně se rozhlédla, zahnula do zapadlé uličky a zmizela. Ocitla se v chodbě svého domu. Osušila a nakrmila kočičku, s láskou sledovala, jak kotě s vervou  pije mléko.
Zželelo se jí toho tvorečka, vzala ho do své ložnice a proměnila se v kočku, koťátko se k ní přivinulo, Minerva se potom vrátila do své postele a poddala se sladkému spánku. Už není sama, kotě jí bude dělat společnost.