Utajené manželství II.

Vánoce

Ráno bylo velmi náročné, přesto byl vzduch prosycen čímsi slavnostním. Děti zdobily strom v obývacím pokoji, Minerva, Melanie, Vilemína a Lorraine se činily v kuchyni, Clarissa s Angelinou dohlížely na děti, mužská část měla svoje sezení u doutníků a dýmek, s pokrem v salonku a skřítci zdobili dům. Vzduchem se nesly tóny vánočních koled, vůně z kuchyně a od stropu v obývacím pokoji padal na zem kouzelný sníh. Hodinu před večeří se šli všichni upravit, skřítci mezitím měli dodělat štědrovečerní tabuli.
,,Albusi, já se tak těším. Celý den jsem skoro nejedla, kolik jsem měla práce a docela se těším," prohodila Minerva od zrcadla směrem kamsi za sebe, ,,jsi tak úžasná!" Ředitel se naklonil, líbnul ji do vlasů a vrátil se k upravování svého hábitu v barvě půlnoční modři, Minerviny zlaté šaty se k učitelovu oděvu hodily přímo dokonale. Byly z luxusní látky, dlouhé, s úzkými rukávy, bez zbytečného zdobení s širší sukní, profesorčina skřítka jí zapla šaty, tyhle měly místo šněrování nebo knoflíků spousty maličkých háčků, které se musely pořádně zapnout a k tomu se nehodilo nic jiného, než drobné prsty domácích skřítků. Vlasy si sepla z části do obyčejného culíku a zbytek nechala volně spadat po ramenou dolů. ,,Jsi překrásná."
,,Díky, Albusi,, pojď sem ke mně.," ředitel přistoupil k manželce, ta se postavila a stoupla si před velké zrcadlo, ,,co tam vidíš, Albusi?"
,,Já, vidím nás. Proč se ptáš?"
,,Jen jsem chtěla, abysme se viděli i takhle."
,,Paní profesorko, všichni čekají na vás dole v jídelně."
,,Máš pravdu, Cinko, měli bychom jít." Albus poodstoupil od zrcadla, ,,můžu jít takhle?"
,,Ale jistě, pojďme už."
Cinka měla pravdu, dole v jídelně už čekal zbytek rodiny, ,,kde jsou ti dva?"
,,To nevím Abe, ale dopřejme jim trochu toho soukromí, vždyť mají oba tolik práce a moje sestra jistě ráda uvítá, když bude moct být chvilku s Alem o samotě." Aberforth se usmál, tohle se mu k jeho bratrovi nehodilo, nedokázal si představit, že je někde s Minervou o samotě, tedy, dokázal si představit, že spolu ti dva hrají šachy, pijí čaj a vodí se za ruce, ale tam jeho představivost končila.
,,Myslím, že Minerva musí domlouvat Albusovi, aby si vzal třeba jinou čapku, než chtěl a proto se zdrželi, nic víc bych za tím nehledal, Malcome." usadil Robert mladšího bratra, přeci jen měl ze starší sestry respekt.
Malcom chtěl cosi namítnout, ale to se už otevřely dveře a ředitel se svou zástupkyní vešli, ,,tak jsme tady konečně všichni, můžeme začít jíst." uculoval se Aberforth.
Minerva už seděla, ale Albus se neposadil, ,,co je?"
,,Albusi, sedni si."
,,Co se děje?" Albus na sobě cítil pohledy příbuzných, cosi mu nedovolilo usednout jako ostatní, ,,Albusi, sedni si, prosím." zašeptala Minerva a lehce do něj strkla, ,,omlouvám se, jen, to je jedno, jako by se nic nestalo, můžeme začít jíst." sedl si vedle manželky, Mimerva na něj vrhla starostlivý pohled. Skřítci před každého postavili skleničku s vínem, tentokrát vstali všichni, ,,děkuji vám všem, že jste přišli oslavit rodinné Vánoce, doufám, že se vám tu líbí a že si letošní svátky užijeme. Za tohle všechno vděčíme především Minervě," čarodějka se při zaunění svého jména lehce usmála, ,, kterou tohle napadlo, mně osobně to připomíná dny mých dětských let, tak tedy šťastné Vánoce, na zdraví." Profesor zvedl sklenku a přiťukl si s Minervou, která mu stála po pravici a s Aberforthem po levici a sborově zaznělo veselé Vánoce, v tom se rozhořely i svíčky na svícnu a rodina zasedla, skřítci začali konečně podávat jídlo. Hovor u stolu se živě rozproudil, ,,Aberforthe, něco jsi chtěl říct, co to bylo?"
,,Vlastně nic velkého, jen když jste tak dlouho nešli, tak tady vnikaly různé konspirace a teorie tak ulítlé, to bys nevěřil, jakou bujnou fantazii mají bratři tvojí ženy." Aberforth se zasmál a pořádně si zavdal ze své skleničky, Albus se sklonil k jídlu, dal si kousek do úst a přežvykoval, zamyšleněsledoval Malcoma a Roberta, kteří seděli naproti. Moc dobře věděl, čeho jsou tihle dva McGonagallové schopni, na škole z nich byla pěkná kvítka. Minerva se bavila s Lorraine, a nevšímala si řečí okolo, Clarissa krmila Minnie. Profesorka zaznamenala pohled manžela, ,,Albusi, děje se něco?"
,,Podívej se na strop."
,,Co prosím?"
,,Podívej se na ten strop."
,,Jmelí." vydechla s pohledem upřeným vzhůru, opravdu se tam kroutilo a rostlo zelené jmelí s bílými kuličkami, ,, ano, jmelí, klíčí pouze nad zamilovanými."
,,Teď se to nehodí."
,,Ale ano, hodí, podívej, Alf a Angelina, Clariss a Marc, tví bratři a jejich ženy."
Minerva se tedy nechala letmo políbit na tvář a stejně tak políbila Albuse, ,,takhle jsem si to úplně nepředstavoval." zamručel nespokojeně.
,,Až budeme sami, slibuju, teď se to nehodí."
,,Dobrá, pokračujeme?"
,,Jistě."
,,Teto Minervo, kdy si rozbalíme dárky?"
Zeptal se Peter a žádostivě koukal na stromek v obýváku, ,,až ráno drahoušku, jak jinak bys to chtěl!"
,,Četl jsem, že v některých zemích se dárky dávají už čtyřiadvacátého večer."
,,Jiný kraj, jiný mrav, ale tady se dárky dostávají až zítra ráno, stejně jako vánoční pudink a krůta."
Minerva se rozhlédla po ostatních, a pohledem se domluvila s Albusem, ,,myslím, že je čas jít spát. Zítřek bude náročný. Dobrou noc."
Zvedla se od stolu a Albus ji následoval až do ložnice, sotva se za nimi zavřely dveře, Albus rozpustil sepnuté manželčiny vlasy úplně, ,,něco jsi mi slíbila a já to chci i s úrokama, miláčku." usmál se ředitel, Minervou proběhlo zachvění, ,,jmelí," zašeptala zastřeně, Albus ji nevnímal, políbil ji, ne něžně, jako jindy, ale naléhavě, v tom polibku byla skrytá touha vášeň a cosi tajemného. ,,Odlož tu ledovou masku, kterou tak ráda nosíš a otevři vrátka skrývaným citům, ukaž mi hloubku, jakou v sobě chováš," naléhal Albus, až se mu Minerva zcela poddala, vrátila mu svůj polibek s mnohem větší vášní a vložila do něj všechno nevyřčené. Oba potřebovali dát opravdový průchod svým citům, které projevovali jen ve velmi malé míře a dnes jim dovolili, sobě dovolili dát jim plný průchod. Nakonec skončili rozcuchaní, zadýchaní, ale šťastní mezi peřinami, přitisknutí k sobě. Teda Albusi, tohle jsem potřebovala jako sůl, děkuji."
,,Já taky, jsi úžasná. Skoro jsem zapoměl, jak jsou tyhle city sladké a tak zrádné."
,,Nemluvme už o tom, představ si, naši bratři si mysleli kdoví co jsme tady nedělali před večeří a my jsme to udělali až teď." Minerva propukla v chichotavý smích, Albus se jen uchechtl, vzal pramen Mimerviných vlasů a obtočil si ho okolo prstu, ,, je to k smíchu."
,,Jsem unavená, dobrou noc, pane profesore." popřála s úsměvem a natáhla se pro polibek na dobrou noc, pak se otočila na bok, ,,sladké sny, paní profesorko." zašeptal do ticha a zhasl.