Utajené manželství II.

Zrcadlo z Erisedu

Albus moc dobře věděl, jak je pro něho důležité nechat věci, aby se urovnaly, s Minervou nebo lehké pořízení, ale čas vše urovná.
Sledoval, jak sedí naproti němu vzpřímeně jako svíčka a snídá, ,,kdy půjdeš ke Grangerovým?"
,,Dneska." Minerva dosnídala, vzala si cestovní plášť, ,,nechceš něco mudlovského?"
,,Ani ne. Myslím, že když na bě nebudeme nic hrát, jistě se jim uleví."
,,Chápu, hlavně na sebe dej pozor, hm?"
,,Neboj se."  Profesorka vyšla za školní pozemky, s tichým lupmutím se přemístila, objevila se před úhledným domkem s udržovanou zahrádkou, na celkově čisté ulici. Zazvonila. Za chvilku se ozvaly zpoza dveří kroky a v nich se objevila asi pětatřicetiletá žena s tmavými vlasy, působila docela mile. ,,Dobrý den, můžu vám nějak pomoct?" zeptala se paní Grangerová, ,,dobrý den, já jsem Minerva McGonagallová, bydlí zde skečna Hermiona Grangerová?"
,,Ano, jsem její matka, co jí chcete?"
,,Jsem profesorka ze Školy čar a kouzel v Bradavicích."
Mladší žena lehce zbledla a jakoby vypadla ze své role. ,,Takže je to pravda? Nedávno doručila sova dopis naší Hermioně, takže ty věci co umí?"
,,Ano, ale ne tady, je tu moc zvědavých uší."
,,Jistě, pojďte dál, Hermiona je doma, Hermiono! Patriku! Pojďte dolů. Paní profesorko, posaďte se prosím, dáte si čaj, kávu nebo něco jiného?"
,,Děkuju, ale voda s citronem postačí." Minerva se usadila na světlou pohovku v prostorném obýváku, rozhlédla se kolem, na zdech visely fotky rodinky, paní Grangerová donesla džbánek s vodou a skleničky ochotně nalila Minervě, chtěla něco říct, ale to se do pokoje dostavil i zbytek rodiny - ten vysoký hnědovlasý muž byl Patrick, ,,tohle je můj manžel, Patrick, a tohle je naše dcera, Hermiona."
,,Dobrý den."
,,Dobrý den."
,,A vy jste kdo?" zavrčel s ostrahou v hlase Patrick, ,,o, jistě, jsem profesorka Minerva McGonagallová, ze Školy čar a kouzel v Bradavicích. Tak tedy, jistě vám neuniklo, že s vaší dcerou není vše v pořádku."
,,Jak to myslíte, že s ní není něco v pořádku. "
,,Občas se dějí věci, které by dítě v jejím věku nedokázalo."
,,Ano, když byla menší, dokázala si přivolat z poličky medvídka a to na něj nedosáhla, nebo se rozezvučel sám od sebe klavír ve vedlejší místnosti, má výbornou paměť na učení, občas se vznášela ve vzduchu, nebo se dotkla poupěte na zahradě a ono rozkvětlo, mohla bych ještě pokračovat."  v místnosti zavládlo ticho, ,,takže ty věci, co umím, jsou vlastně kouzla?" zeptala se docela tiše Hermiona, ,,ano, to jsou kouzla."
,,A vy taky kouzlíte?"
,,Jistě."
,,Ukažte mi to, prosím."
Minerva přikývla a vzápětí tam místo ní seděla mourovatá kočka se skrvnami kolem očí, pak se z ní stala žena, ,, to se vám povedlo. Tohle se v Bradavicích taky naučím?"
,,Děkuju, ake ne, tohle pokročilý stupeň magie. V Bradavicích se naučíš ovládat svou vlastní magii, používat kouzla a různé kouzelnické disciplíny, já učím přeměňování."
,,Povíte nám něco o tom vašem světě?"
,,Jistě, takže kouzelníci a čarodějky jsou tu od nepaměti a jsou po celém světě, chrání nás zákon o utajování, to je kvůli mudlům. To jsou lidé, kteří neužívají kouzla. Kromě škol, máme i ministerstvo kouzel, v čele s ministrem, máme kouzelnickou nemocnici, obchody, existují i naše peníze, v Bradavicích se studenti dělí na čtyři koleje, podle jejich vlastností, tím se nebudeme teď trápit, jistě by vás zajímalo, kde se dají koupit knihy o zaklínadkech a to všechno, že?"
,,Zní to úžasně, ale kde seženeme ty peníze?"
,,Teď vás vezmu někam,kde se to všechno sežene."
Manželé Grangerovi se zvedli a jejich dcera je napodobila. S divně oděnou profesorkou se vměstnali do auta, ,, v autě jsem neseděla, ani nepamatuju."
,,A kouzelníci nepoužívají mudlovské věci?"
,,Moc ne, spíš se ani o mudly nezajímají."
,,Nikdo celou cestu nepromluvil, Minerva nechala oana Grangera zaparkovat před Děravým kotlem. ,,Hermiono, vidíš tu hospodu?"
,,Ano. Mami, tati, vidíte to taky?"
,,Ne zlato, nevidíme nic."
,,Aha, takže, s tímhle jsem skoro nepočítala, když do mně vložíte důvěru, nakoupím s vaší dcerou její školní potřeby, stejně ji budu učit." Rodiče se po sobě podívali a pak kývli, ,,budeš poslouchat paní profesorku na slovo, tady máš nějaké peníze a uvidíme se doma."
S tím nastoupili do auta a odjeli, ,,pojďme."
,,Á paní profesorko, jak se máte?"
,,Skvěle, Tome, děkuji."
,,Pozdravujte Albuse."
,,Spolehněte se."
,,Kdo to byl?"
,,Hostinský, ale teď jdeme na Příčnou ulici." Minerva poklepala hůlkou na cihlovou zeď a ta se rozestouoila, před nimi se objevila široká ulice, plná lidí v různobarevných hábitech. Hermioně se zatajil dech, ,,paní profesorko, kam půjdeme první?" zeptala se Hermiona a zmocnilo se jí vzrušení, nahlížela do různých výloh různých obchodů. ,,Nejprve si zajdeme vyměnit mudmovské peníze za kouzelnické, támhle ten bílý vysoký dům je Gringottova banka, vedou ji skřetové."
Žena pobaveně sledovala, jak se díenka vedle ní snaží zapamatovat co nejvíc, ,,Gornuku, potřebuji si vyměnit mudlovské za naše a mám tu něco od profesora Brumbála, extra tajné."
,,Rozumím, madam."
,,Ráda bych dohlédla na jeho uložení, slečno Grangeová, támhle u té přepážky si vyměňte peníze a počkejte na mne." Profesorka nastoupila do vozíku a skřet ho rozjel, ,,jsme tady," oznámil, Minerva vypadala, že se každou chvíli pozvrací, přesto vystoupila, roztřeseně odemkla trezor a uložila tam balíček, ,,ráda bych, abyste o tomhle nikde nemluvil, Gornuku, až čas, profesor Brumbál někoho pošle."
Čekala je krkolomná cesta zpátky. ,,Můžeme?" otočila se na Hermionu, ta jen kývla a společně vyšly do rušné ulice, ,,nejprve si opatříte hůlku, nejlepší má Ollivander, je to odborník."
Malý kránek pana Ollivendera voněl dřevem a sušenými květinami, v regálech ležely krabičky různých barev, ,,dobrý den, pane Ollivandere."
,,Zdravíčko, paní McGonagallová, co potřebujete?"
,,Já nic, ale tahle mladá dáma si jde kupovat svou první hůlku." Kouzelník se zahleděl na Hermionu a pak na Minervu, ,,ne,ne to je budoucí studentka." zarazila jeho hlasité úvahy včas, vyzkoušeli tak pět hůlek, než našli tu správnou. Hermiona zaplatila, ,,kam půjdeme teď?"
,,Chcete nějaké zvíře? Kočku? Sovu? Žábu?''
,,Na to mi asi nevybydou peníze."
,,Aha, co takhle kotlík a přísady do lektvarů? V lékárně mají všechno."
Šly tedy do lékárny, tam se Hermioně moc nelíbilo, za to kotlíky to bylo něco. ,,Nad čím přemýšlíte?"
,,Nad tím, co mě bude nejvíc bavit."
,,Jistě budete skvělá čarodějka, chcete si koupit hábit teď nebo později? Na vašem místě, bych si koupila hábit teď a netahala bych se s kupou učebnic." Mladá čarodějka souhlasila a nechala se odvést k mamadm Malkinové, Minerva se nabídka, že jí podrží nákup a počká na ní v cukrárně naproti. Objednala si kávu a užívala si sluníčka, za dvacet minut se objevila její svěřenkyně, byla lehce zaskočená, když uviděla, koho všeho Minerva zná a kdo zná jí. ,,Jako bradavická učitelka jsem docela známá.
A teď nám zbývá jít do Krucánků a Kaňourů pro knížky. Hádám, že tam se těšíte nejvíc." lehce se pousmála a Hermioněproblesklo hlavou, jak to může vědět. ,,Knížky mám ráda. Je nějaká kniha o Bradavicích? "
,,Je, pokud vám zbyly nějaké peníze, tak si ještě něco kupte. Oblečení do školy máte, přísady do lektvarů taky, kotlík, váhy, rukavice z dračí kůže, ochranný plášť na lektvary a bylinkářství, ještě chybí pergameny, brky a inkoust, je to hned vedle. Jakmile dokoupíme učebnice, tak tam zajdeme."
Podala seznam prodavači, ten za chvilku přisupěl s hromadou knih, Hermiona zaplatila a společně s profesorkou nacpaly knihy do kotlíku. Minerva ji nechala pak radši čekat před obchidem a pro psací potřeby došla sama, nechtěka riskovat, že by se s takovým nákladem mohlo něco rozbít. ,,Je na čase, abych vás odvedla domů. Chyťte se mně za předloktí." Mladší z obou čarodějek se chytila zvrásněné ruky, ozvalo se lupnutí a obejvily se v chodbičce Grangerových, ,,ráda bych ještě řekla něco vašim rodičům." Celá rodinka se vměstnala do chodby, ,,školní rok začíná prvního září, do školy odváží studenty náš spěšný vlak z nádraží Kings cross, přesně v jedenáct, z nástupiště devět a tři čtvrtě, najdete ho za přepážkou mezi nástupišti devět a deset, tady vaše dcera projde tou zdí a ocitne se na nádraží, vy se tam pravděpodobně nedostanete, ale svou dceru uvidíte o Vánocích a pak vám bude jistě pravidelně psát, touhle dobou by se měl v jejím pokoji objevit školní kufr, to je taková menší pozornost od školy. Tak zatím si užijte hezké léto a nashledanou."  Minerva se přemístila k pozemkům, prošla branou, vedoucí do hradu, ,,Minervo, to už jsi zpátky?" ozval se funivý hlas a před čarodějkou se objevilo zrcadlo ve zkatém rámu a několik párů nohou, ,,Albusi, co to je?"
,,Zrcadlo z Erisedu, skřítci mo ho pomáhají umístit na dočasné místo, do té staré nepoužívané učebny."
,,Pomůžu vám, winggardium leviosa, ono to nefunguje?"
,,Zapoměl jsem ti říct, že je to neobyčejně čaromocný předmět. Leviosa na to nestačí, musíme ručně."
,,Profesorka nechala tuhle skupinku, projít kolem sebe, počkala, než zrcadlo pevně umístí a odejdou, ,,chceš se podívat?"
,,Vím, jak to funguje a mám strach, z toho, co tam uvidím."
,,Tak se tomu strachu postav a podívej se na svoje nejniternější tužby," zašeptal Albus svojí kolegyni do ucha a strhl plátno, které chránilo sklo zrcadla. Postavil se bokem, ,,co tam vidíš?"
,,Já, vidím, vidím tam, nemůžu."  To byla pravda profesorka McGonagallová skutečně nenašla odvahu povědět nahlas, co tam viděla a už vůbec se nezmohla na lež. Orostě se dostala do takové situace, kdy byla každá odpověď buď šoatná nebo horší, v zrcadle totiž viděla svou rodinu, matku, otce oba své bratry, svoje děti, včetně toho nenarozeného, co čekala s Elphiem, všechny přátele, se kterými si dlouhá léta nedopisovala, ale taky tam viděka všechny svoje lásky, od Dougala, přes jednoho spolužáka, až po Elphieho a Albuse. Elphie. Už zase jí chyběl. Zavřela oči, aby zabránila slzám, pak je otevřela znova, ten samý pohled, stejný výjev. ,,Nikdy jsem si neměla brát Elphieho, nikdy." ,,Albusi a co tam vidíš, ty?"
,,Já vidím oba moje rodiče a sourozence, a taky tebe, vidím nás jako jednu velkou šťastnou rodinu, má královno."
,,Albusi, neříkej mi tak, prosím."
,,A co tam vidíš, Min?''
,,Je mi těžké to vyslovit, ake vidím tam svoje ztracené přátele a rodinu. "
,,A tvoje nejhlubší touha? Zadívej se pořádně." Profesorka se zaměřila na absolutní pozadí, ano, byl tam Albus, to on byl její největší touhou, tou nejhlubší touhou jejího srdce, obraz, jakoby najednou splynul v jednu jedinou skrvnu a ta se vytvarovala do podoby Bradavic, na popředí byl muž, je kterému chovala ty nejněžnější, nejniternější city. Znovu se jí zamlžily oči, ,,už vím jediné co teď vidím, jsi ty." začervenala se, pohled však od zrcadla neodtrhla. Cítila, že se cosi změnilo, že se ona v tom krátkém okamžiku změnila.
Albus, ten skutečný stále stál u zrcadla, sledoval svou ženu, obdivoval ji, jak se dokázala prokousat všemi nástrahami a beze strachu mu stála po boku v těch nejkrutějších bojích a teď se bojí sama sebe, svých tužeb. Chápal to, byli z podobného těsta, nejhorší bylo překonat strach ze sebe, ze svých schopností, svých přání. Bylo mnohem snažší postavit se svým nepřátelům, dokonce i vzdorovat svým přátelům bylo snažší než se postavit sám sobě a bojovat bitvu sám se sebou. Nikdy po Minervě nechtěl, aby mu říkala všechno, dokud na to nebyla připravená, nikdy se jí nevyptával, dokud si nebyl jistý, že teď je ta správná chvíle. Dokonce ani teď, ikdyž ho zajímalo, co vidí, se neptal. Respektoval ji, vážil si jí, opatroval jí, miloval jí, chápal jí, uznával jí jako jednoho z nejschopnějších a nejsilnějších lidí, které kdy poznal, cenil si všech jejích předností. Jako jeden z mála lidí Albus Brumbál dokázal mlčet a mluvit v pravý čas, dokázal rozpoznat, kdy jsou třeba slova útěchy a kdy je jakékoli mluvení naprosto nemístné. Minerva začala pomalu procházet učebnou, mlčela, Albus ji sledoval až k oknu. ,,Na co myslíš?"
,,Měli bychom si někam vyrazit, nemyslíš?"
,,A kam?"
,,Co třrba Praha? Říká se, že je kouzelná a romantická, starobylost se tam snoubí s moderností, prý jsou tam různá romantická místa, bohatá historie na tebe prý dýchá všude, spousty uzonkých uliček protkaných nejrůznějšími pověstmi. A v noci je prý město ještě čaromocnější než za dne a já tomu věřím."
,,Zní to zajímavě. A kde bychom bydleli?"
,,Psala jsem svojí kamarádce, co se tam odstěhovala, prý by nám mohla půjčit svůj byt, je totiž na chalupě nebo bychom si mohli pronajmout hotelový pokoj."
,,Něco v kouzelnické části města?"
,,Pochopitelně."
,,Tak dobrá, co vyrazit pozítří?"
,,Skvělý nápad. Na jak dlouho?"
,,Týden? To by mohlo stačit."
,,Dobře. "
,,A co u Grangerových?"
,,Docela to šlo, to víš mudlové, ale jo, myslím, že ta mladá Grangerová bude dobrá čarodějka. ".
,,Tu jistotu bereš kde?"
,,Léta praxe, taky to jednou poznáš." Tohle bylo na Albuse příliš a vyprskl smíchy, pohlédl na svou ženu a znovu si uvědomil, jak moc ji miluje. Chytl ji za ruku a políbil ji na hřbet, ,,miluju tě, jsi tak zábavná."
,,A já tebe," zašeptala do spojených dlaní, hrad byl skoro celý jejich, konečně se mohli procházet tichými chodbami, vodit se za ruce, líbat se, kde se jim zachtělo a nemuseli se bát, že je vyruší studenti. Obrazy, duchové a školní strašidlo je respektovaly a nic nikdy neprozradily, byly to krásné časy.

Rozhodla jsem se tuhle kapitolku dokončit už teď, abych mohla novou zaměřit hlavně na pobyt Albuse a Minervy v Praze.